Jedním z klíčových hráčů byl útočník Vladimír Kára, pozdější hráč pražské Sparty a dlouholetý trenér. "V Pardubicích jsem udělal své premiérové krůčky v nejvyšší domácí soutěži," uvedl hned v úvodu rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Kudy vedla vaše cesta do Pardubic?
S profesionálním fotbalem jsem začínal v druholigovém Mostu, dvě vojenská léta prožil v Dukle Tábor odkud jsem si to namířil do Pardubic. Nejprve jsem se podepsal na jejich postupu do I. ligy a potom sbíral své první zkušenosti v zápasech s nejlepšími českými a slovenskými mužstvy.
Byl jste s působením v tomto klubu spokojen?
Bez nejmenší nadsázky velice spokojen. V druholigovém ročníku jsem se s 24 góly stal králem střelců a dobrou střeleckou mušku jsem neztratil ani v prvoligových střetnutích. Byl za mnou i trenér Václav Ježek, který mě lákal do Sparty. V té době se mi však ještě nechtělo, protože vedle skvělých útočníků Veselého, Mráze, Kvašňáka, Vrány a Maška bych možná neseděl ani na lavičce náhradníků. Po sestupu do druhé ligy za mnou přijel tehdejší trenér Kladna Karel Kolský a jeho nabídku jsem už neodmítl. Měla zájem i Slavia, ale neměla pro mě byt.
Ten vám v Pardubicích zajistili?
První půlrok jsem tam chodil do zaměstnání, ale byt jsem měl hned od začátku. Celkově tam byly velice dobré podmínky a báječná divácká atmosféra. Téměř všechny zápasy byly vyprodané a pro mě to byl velice dobrý odrazový můstek do mého dalšího fotbalového života, především ve Spartě, jejíž dres jsem oblékal pět let, sehrál v něm 239 zápasů, vstřelil 85 gólů a podíval se s ní například i do Jižní Ameriky.
Vraťme se do Pardubic a jejich prvoligové cestě před 51 lety. Byla hodně složitá?
Doma se nám dařilo, s 18 body jsme obsadili desátou příčku. Například Lokomotivu Košice jsme porazili 4:0, Slavii i Ostravu 2:0, s mistrovskou Trnavou, Spartou i Bratislavou remizovali. Prohráli jsme pouze jediné utkání s Duklou 0:1, v němž legendární brankář Viktor podal vynikající výkon a při našich střelách do tyčí měl i štěstí.
Na cizích hřištích se vám však nedařilo, což prozrazuje jediné vítězství 3:0 v Ostravě. Čím to bylo?
S přílišným respektem jsme platili nováčkovskou daň. Přesto byly zápasy, v nichž jsme potvrzovali svoji naději na záchranu. Po výhře na ostravských Bazalech jsme v Bratislavě vybojovali velice cennou plichtu 1:1 a na Spartě i v Trenčíně podlehli jen těsně 0:1. Celkem jsme nesbírali 21 bodů a dvanácté Teplice jich měly 22. Chyběl nám tedy jediný bodík.
Téměř celý svůj fotbalový život jste jako hráč a trenér prožil na Spartě. Zůstal jste fanouškem i Pardubic?
Z jejich postupu do první ligy mám obrovskou radost, moc jim to přeju. S několika tehdejšími pardubickými klubisty mám stále hezké vztahy. Jen mě moc mrzí, že jejich současný stadion nevyhovuje prvoligovým podmínkám a domácí prostředí budou mít pravděpodobně v Mladé Boleslavi. To je dost velký handicap, ale snad i tuto překážku zvládnou.
