Sparta se odmítá točit v kruhu. Takový titulek visel u článku oznamujícím příchod trenéra Stramaccioniho na jistém sparťanském fanouškovském webu. A tahle replika mezi příznivci rudých barev rychle zlidověla.
Sparta se totiž v kruhu točí. Tváří kružnicové trajektorie je Zdeněk Ščasný, jenž přišel do klubu v roce 2015. Byť o rok později byl odejit, na Letnou se v zimě 2017 vrátil jako sportovní ředitel, poté - zřejmě pro velký úspěch - ještě usedl i na lavičku.
Aktuálním výsledkem jeho roční práce je ztracený titul už po půlce soutěže. A fotbal bez jasné koncepce, kopaná, na kterou se místy nedá dívat. Nebo 6410 naštvaných diváků, Sparty nedůstojná návštěva, která přesně odráží současnou depresi letenského klubu.
Internacionální vize majitele Daniela Křetínského stále hrubě drhne. Dosaženou metou je zatím mančaft rozdělený na dvě poloviny: na české hráče a na zahraniční kvazi-hvězdy, které pobírají někdy i desetkrát vyšší platy, což tuzemští borci moc dobře vědí. A kabinu tyhle "třídní rozdíly" zrovna moc netuží.
Letenský tým je nekonzistentní soubor individualit, kterému fatálně chybí lídr; hvězdný Stanciu je po necelém roce v takové psychické pohodě, že se radši málem schová do vlastní branky, než aby šel na Slovácku kopat penaltu. Nebo Kanga? Do balonu sice kopat umí, ale podle zpráv z Letné je často až nezvladatelný.
Tak koho Zdeněk Ščasný vzývá, když mluví o chybějících lídrech, psychicky silných osobnostech? Vždyť je to on, kdo si hráče nejen vybral, ale ještě je posílá na plac.
Sparta nyní potřebuje radikální řešení. Na lavičku přivést silnou osobnost, která bude mít za úkol ne okamžitý úspěch, ale vybudování pevného týmu se zdravým jádrem. Složeným ideálně z českých hráčů, kteří znají a vyznávají sparťanské hodnoty.
Ať si to na Letné klidně nazvou projektem Liga mistrů 2022 nebo Plán první pětiletky, to je asi jedno. Důležité je si uvědomit, že poskládat špičkový tým nějakou dobu zabere, že utratit desítky milionů za nákladné posily nestačí. Mimochodem - konkurenční Slavia se z kocoviny po období okázalé hojnosti dokázala poučit.
Beauguelův šprajc
Téma Beauguel zacloumalo fotbalovým Zlínem. Ve stínu aféry francouzského útočníka si Plzeň došla pro velmi důležité tři body.
Zákaz pro hráče na hostováních, aby hráli proti svým mateřským klubům, je českým specifikem, ale tohle je ještě něco nového.
Trenére, sorry, necítím se na to, abych nastoupil proti Plzni, když tam v lednu jdu, oznámil Jean-David Beauguel den před utkáním. Zlínští trenéři na něj museli koukat jak zjara: zvlášť, když celý týden do médií prohlašovali, jak klíčový je francouzský útočník pro ofenzivu moravského týmu.
Argumenty na obranu Beauguela začínají spojkami "a co kdyby": Kdyby nedal penaltu, kdyby dostal červenou, a tak dále… Česká liga má holt takovou pověst: v jejím prostředí se konspiračním teoriím daří náramně. Nehledě na ně ale měl být Beauguel připraven, měl jít hrát. Pořád ještě ho platí FC Fastav Zlín.
Ostatně zkusit si to může každý: "Hele, šéfe, na to důležité jednání nepřijdu, nějak se necítím." A už by to jelo…
