Ve Vítkovicích jste udělali poslední krok k titulu. Jak se cítíte?
Myslím, že všechno tohle mi bude docházet postupem času. Teď jsme šťastní, že jsme to zvládli, cítím úlevu, že máme definitivu, protože jsme o titul bojovali dlouho.
A je zasloužený, protože jste předváděli nejlepší fotbal…
Jsem rád za to, jak jsme se v sezoně prezentovali. Ani si nevybavuju, že bychom měli nějakou krizi. Ne všechno se povedlo, některé zápasy jsme nezvládli, třeba jako v Plzni, ale hned jsme na to dokázali reagovat v následujícím týdnu. Nepamatuju si období, kdy by se nám nedařilo. Jsem strašně rád i za milníky, kterých jsme dosáhli - za nejvyšší počet bodů, za nejvyšší počet vstřelených branek. I tak jsme ale získali titul až ve čtyřiatřicátém kole. Klobouk dolů před Viktorkou, jak s námi držela krok. Chci vyzvednout trenéra Vrbu, jeho návrat do Plzně je neuvěřitelný. Byl strašně těžkým soupeřem, naše čísla demonstrují pouze to, že jsme museli udělat pro titul maximum.
Jak jste prožíval ten poslední krok k titulu?
Samozřejmě prožíval, na druhou stranu věřím svému mužstvu, vím, v čem jsme silní, vím, jak umíme hrát, když potřebujeme. A z týmu jsem cítil, že po těch těžkých týdnech a zápasech, které jsme odehráli v poslední době, jsme si zase dovolili věci, které nás zdobily po většinu sezony. Tím neříkám, jsme s Baníkem předvedli nějaký top výkon. Strašně jsem věřil, že to dotáhneme a branku nedostaneme. V podstatě šlo pouze o to ubránit standardní situace, ve kterých je Baník silný. Takže spíš než klidný jsem věřil, že to zvládneme.
Zatrnulo vám při střele Kuzmanoviče několik minut před koncem?
Byl to jeden z klíčových momentů zápasu, ale i my jsme neproměnili některé šance. Kdyby Ibra (Traoré) proměnil gólovku v první půli, náš výkon by byl jiný. V momentě, kdy to Kuzmanovič trefil a balon letěl na bránu, zatrnulo mi. Vzpomněl jsem si na to, co všechno nám tam v poslední době padalo z obdobných pozic. Kolář tentokrát výborně zareagoval, byl ve správném postavení, měl i štěstí, že střela nešla úplně do šibenice nebo k tyči.
Už za tři dny vás čeká finále Mol Cupu. Zase proti Baníku, ale tentokrát v Olomouci. Bude to jiný zápas, že?
Bude. Počítám, že bude otevřenější, navíc asi nastoupí Bary (Milan Baroš), ten finále dodá grády. Baník má zkušené hráče, kteří umějí hrát jeden zápas o všechno.
Je titul začátkem vaší ligové dominance?
Myslím, že příští sezona bude mít podobný průběh. V Česku jsou tři silné kluby a ve vzájemných zápasech se ukázalo, jak vyrovnané jsou. Kdyby nám někdo před sezonou řekl, že na jejím konci budeme mít osmdesát bodů, byl bych nadšený, ale vidíte, že to stačilo na titul až v předposledním kole. Podívejte se na Liverpool, který prohrál v sezoně jediný zápas a titul stejně nemá. Vždycky se o úspěch pere víc kohoutů a my jsme rádi, že jsme to zvládli. Život přináší různé věci, a pokud dojde na slzy, jsou to slzy smutku. Když vidíte fanoušky brečet štěstím, to vás zahřeje víc než poháry nebo trofeje.
Čekal jste, že svou kariéru dotáhnete až k ligovému titulu?
Nikdy jsem se netajil tím, že jsem se v lize objevil ani nevím jak. Ve velkém klubu nemáte moc času něco budovat, musíte vyhrávat hned. Na začátku to nebylo jednoduché, kdekdo si myslel, že po měsíci a půl budeme hrát, jak jsme si řekli, ale takhle to nefunguje. Jsem rád, že jsme se nakonec k tomu titulu prostříleli, proútočili a pro ten tým - ne pro mě - je to zadostiučinění.
Díky titulu jste ve čtvrtém předkole Ligy mistrů, v případě neúspěchu půjdete rovnou do skupiny Evropské ligy. Co tomu říkáte?
Musím přiznat, že jsem to vůbec nevnímal. Od toho máme našeho šéfa, který myslí půl roku dopředu a který mi nenechal vydechnout ani v tomto týdnu. On už je myšlenkami v evropských pohárech, já zatím zůstávám u toho double. Máme obrovskou šanci, Slavia ho získala naposledy v protektorátních dobách, což je strašně dlouho.
