Praha - Během minulého týdne se mu splnily dva velké sny. Ve čtvrtek byl Ondřej Čelůstka poprvé v kariéře povolán k zápasům seniorské reprezentace, v sobotu pak rovněž poprvé hrál proti svému milovanému Manchesteru United.

Čtyřiadvacetiletý bek Sunderlandu si chce splnit ještě dva své sny. V posledních zápasech kvalifikace na Maltě a v Bulharsku připsat na své konto první zápas za české národní mužstvo, v jarní odvetě zápasu s United by se pak chtěl dočkat zápasu na Old Trafford.

"Mám u našich namalované na zdi velké logo Manchesteru, doma vědí, že jim fandím. Na Old Trafford jsem ještě nikdy nebyl, ale doufám, že se na jaře v odvetě dočkám," řekl odchovanec zlínského fotbalu na pondělním setkání s novináři.

Ondro, jaké to bylo utkat se poprvé proti svému nejoblíbenějšímu týmu?
Jedním slovem mimořádné. Přiletěla i mamka a já si to pořádně užíval. Jen škoda prohry. Manchester žeru od roku 1999, kdy otočil finále Ligy  mistrů s Bayernem. Byla to vášeň. I dětský pokoj u rodičů je v rudých barvách a nad postelí mám namalované velké logo. Kdyby to věděl náš trenér Kevin Ball, tak bych možná ani nehrál, takže jsem o tom v týdnu před zápasem radši s nikým nemluvil.

Od čtvrté minuty jste vedli, přesto jste nakonec prohráli (1:2). Přitom proti United, kteří se v Premier League trápí, se body daly získat... 
Právě. Bylo vidět, že nejsou ve své kůži. Rychle jsme jim dali gól a oni byli chvílemi jako opaření. Přestože nejsme v lichotivé situaci, první  poločas se odvíjel pro nás. Bohužel po přestávce jsme dostali dva rychlé góly a už jsme na ně nestačili zareagovat. Je škoda, že ten Januzaj dal první své dva góly v soutěži zrovna nám.

Ze svého výkonu jste byl alespoň spokojen?
Celkově to z naší strany byl dobrý zápas. Lidi nám na konci i přes prohru tleskali. Bylo báječné hrát proti klukům jako Nani, Rooney, Van Persie. Byla to pro mě veliká zkušenost. Nejhůř ze všech se asi bránil Nani. Když se rozběhne, je moc těžké ho zastavit.

Vyměnil jste si po zápase s někým ze svých oblíbenců dres?
Do tunelu po zápase jsem šel hned za svým největším oblíbencem Nemanjou Vidičem, ale jak jsem byl všeho plný, ani mě nenapadlo ho oslovit. Hrozně mě totiž mrzela ta porážka a přemýšlel jsem nad tím, co se stalo na hřišti. Zpětně si vyčítám, že jsem si o dres neřekl, ale ještě budu mít šanci na jaře na Old Trafford.

Počítám, že odvety na Vašem oblíbeném stadionu se už teď nemůžete dočkat, že?
To by byl další splněný sen si tam zahrát. No a dalším snem je hrát v jeho dresu. Ale musím zůstat pokorný, chtěl bych za Sunderland odehrát co nejvíc dobrých zápasů, abych si vysloužil definitivní přestup do Anglie. 

Po sedmi kolech tak zůstáváte s jedním bodem beznadějně poslední. Jaká teď vládne v kabině atmosféra?
Na jednu stranu jsem rád, že můžu hrát svou vysněnou soutěž, na druhou stranu z toho mám kvůli výsledkům smíšené pocity. Hraju v soutěži, o které jsem snil, jenže když se podíváte na tabulku, tak to rozhodně není ideální. Pořád věřím, že to jedním vítězstvím prolomíme. Hodně zápasů jsme odehráli opravdu slušně.

Po odvolání italského kouče Paola Di Cania, který Vás do klubu přivedl, se mluvilo o tom, že musel odejít, protože jej většina hráčů nesnášela. Jaký je nový trenér Kevin Ball?
Měl smůlu, že jsme pod ním začali zápasy s Liverpoolem a s United. Sice nás vede zatím dočasně, ale mám pocit, že mu klub chce dát šanci. I my hráči bychom ho chtěli. Dokáže uvolnit atmosféru, je to hodně upřímný člověk, který s námi jedná na rovinu. Bojujeme i za něj. Po reprezentační pauze hrajeme se Swansea a věřím, že tam už něco uděláme.

Pojďme k Vašemu hostování v Sunderlandu. Jak jste reagoval na to, že se 'upeklo' tak rychle?
Kdyby mi v červnu, na začátku přípravy v Trabzonsporu, někdo řekl, že budu na podzim kopat Premier League, asi bych neuvěřil. Ale občas to tak ve fotbale chodí. I já už zažil jednu rychlovku, když jsem se stěhoval ze Slavie do Palerma poslední den přestupního termínu. To bylo z hodiny na hodinu.

Jak rychle jste se dokázal srovnat s tempem Premier League?
Je to hukot. Ta soutěž je strašně náročná. Svižná, silová, v tempu a nasazení. Nemáte metr prostoru, všichni se rvou. Musím být ready na každou minutu. Je to úplně jiný fotbal než v Turecku, není to jen o fyzické připravenosti, ale hodně i o hlavě. Bude jen na mě, jaké budu předvádět výkony a jestli se udržím v sestavě.

Pojďme k Vaší nominaci. Nečekal jste, že přijde dřív. Před dvěma lety se Vám dařilo v Lize mistrů, trenér Bílek Vás však neoslovil. Jak jste to vnímal? 
Když se mi předloni povedlo mistrovství Evropy jedenadvacítek v Dánsku, přestoupil jsem do Turecka a hrál Ligu mistrů, doufal jsem v to. Ale vždycky je věcí trenéra, koho nominuje. Šance prostě přichází až teď a jsem za ni rád. Doufám ale, že jsem nepřijel jen na výlet. Jedna pozvánka a konec.

A nemrzí Vás, že šance přišla až v době, kdy už se 'o nic' nehraje?
Pan Pešice nám hned na úvodním společném obědě zdůraznil, že šance na Brazílii žije. A dokud je, musíme se o ni bít. Všichni víme, že ta šance je mizivá. Ale vzhledem k budoucnosti českého nároďáku a třeba k losovacím košům do další kvalifikace by bylo velmi užitečné dvakrát vyhrát.

Takže motivaci hledat nemusíte...
Hrajeme přece za nároďák. Kdybychom měli přemýšlet o tom, že není motivace, byla by to velká chyba. Šli bychom sami proti sobě. Navíc já  osobně mám obrovskou motivaci. Neexistuje, abych něco odfláknul. Vždyť můžu mít premiéru v dospělé reprezentaci. Je to pro mě velká výzva.