Bravo! Průlet nad zvadlými tulipány bral dech, na Euru Češi nebudou jen do počtu

Češi na závěr kvalifikace o fotbalové Euro rozplakali Nizozemce
Skleslý kapitán Wesley Sneider si možná právě teď uvědomil, že Nizozemci jako třetí tým ze světového šampionátu budou poprvé od roku 1984 na Euru chybět.
Může za to výhra českých fotbalistů 3:2 v Amsterodamu, která vzala "Oranjes" veškeré šance o třetí místo zajišťující alespoň baráž.
Český kouč Pavel Vrba udělal oproti sobotní domácí porážce 0:2 s Tureckem šest změn v základní sestavě a poprvé v kvalifikaci nenastoupil žádný sparťan. V útoku dostal šanci Necid, v záloze hráli Skalák a Plašil, na stoperu Kadlec, netradičně na levém beku Gebre Selassie a do branky se vrátil Čech.
Češi přečkali však úvodní tlak domácích, srovnali hru a ve 24. minutě otevřeli skóre.
Foto: Reuters
Luděk Mádl Luděk Mádl
14. 10. 2015 10:36
Česká fotbalová reprezentace ukončila boje v kvalifikační skupině o Euro 2016 ve velkolepém stylu. Postup mezi 24 účastníků turnaje si zajistila už v září. Zatímco v sobotní dohrávce proti Turecku zklamala výsledkem i výkonem, v Nizozemsku po herní stránce excelovala a výhra 3:2 ji posunula na první místo ve skupině.

Glosář - Je to dobré. Na fotbalovém Euru, co napřesrok uvidí Francie, nemusí být ani čeští reprezentanti zdaleka jen do počtu. Výhra 3:2 v Nizozemsku a hlavně excelentní výkon, který Vrbův tým v Amsterdamu předvedl, vyrýsoval mnohem nadějnější vyhlídky než nepovedená epizoda, z níž v sobotu na pražské Letné vzešla domácí porážka od Turků 0:2.

Jak se ukázalo, sobotní odvar bez pohybu a šancí, k němuž pasoval výraz Karla Brücknera pro anachronický fotbal "baroko", naštěstí není jedinou tváří týmu Pavla Vrby.

Tentokrát letěly barokní paruky do kouta a rozloučení se skupinou proběhlo z českého pohledu v opravdu velkolepém stylu, plném dynamiky, moderních kombinačních akcí a totálního vyplenění pomyslné amsterdamské zahrady, plné polámaných a odkvetlých tulipánů.

Slavná jména oranžových, jež nosí Wesley Sneijder nebo supertalent Memphis Depay, v konfrontaci s průletem českých "stíhaček" zcela ztrácela lesk. To proto, že zázraky se ve fotbale občas dějí: A byla to překvapivě česká Synot liga, kdo tentokrát dodal nejúdernější zbraně večera, konkrétně Jiřího Skaláka z Mladé Boleslavi a Josefa Šurala ze Slovanu Liberec.

A nejen ti dva dokázali na výbornou obstát v přímém srovnání s fotbalisty uznávané vysoké třídy, které ovšem v amsterdamském večeru brzdila skutečnost, že nizozemský tým, jehož barvy oblékli, tentokrát jako celek nefungoval vůbec. A Češi toho dokázali naplno využít. Což je schopnost, která se cení.

Nálady kolem českého týmu proletěly po rychlé sinusoidě. Září přineslo velkou a oprávněnou radost z expresního přímého postupu mezi účastníky Eura. Byť jak proti Kazachstánu, tak i v Lotyšsku vždy minimálně jeden poločas herně haproval. Ale české výhry přesto přišly, i díky silné vůli členů Vrbova výběru.

Zmíněná sobotní letenská prohra s Turky nabídla už, pravda, lehce nahořklé menu. Nicméně všechno to napravila mimořádně sladká tečka, které jsme se dočkali na závěr.

Z kukly vyletěl motýl. I bez Rosického

Zázrak proměny, podobný tomu, když z nevzhledné kukly vylétne pestrobarevný motýl. Zhruba tak se snad dá popsat rozdíl mezi českým představením v sobotu a v úterý, na Letné a v amsterdamské Areně.

Proč k ní došlo? Jednak proto, že jak vyšlo najevo, je český celek efektivní dynamické hry, jež zvládne soupeřovu obranu smést kombinací na jeden dotek, schopen. A to dokonce i bez Tomáše Rosického.

Za druhé: Letecký český den nad Amsterdamem umožnili svým způsobem hry domácí Nizozemci, kteří jednak mají útočné noty v krvi a navíc je ve hře o baráž mohla udržet už jedině výhra. Zatímco turecké reprezentaci šlo v sobotu v Praze primárně alespoň o bod za remízu. Zahustila proto na Letné střed pole a bránila české hráče velmi natěsno, s čímž se ostatně vyrovnávali jen velmi obtížně.

Ale v Amsterdamu to byla jiná. Před českými "stíhačkami" se tam otevíraly zcela volné prostory, přímo rozjezdové rampy, na kterých mohly krásně nabrat rychlost. Což vyniklo o to víc, když se začalo ukazovat, že Nizozemcům vůbec nefunguje systém obrany. Takže rejdiště pro české ofenzivní spády bylo tentokrát připraveno vskutku optimálně.

A to i proto, že zabral také třetí důvod české metamorfózy: Zásadní změny, které Pavel Vrba oproti sobotě provedl v sestavě.

Ofenzivní trojúhelník Skalák - Necid - Šural fungoval ve své souhře opravdu skvěle, velké podpory se mu dostávalo z krajů od Kadeřábka i zleva, kde se najednou objevilo místo pro Gebre Selassieho. Vydařil se i Plašilův návrat (dokud mu zbývaly síly). A potřebnou flexibilitu s rychlým přepínáním ofenzivní a defenzivní činnosti tentokrát nabízela i středová dvojice Pavelka, Darida.

Mužstvo hned v úvodu podržel brilantním zákrokem brankář Čech. A nutno dodat, že před ním slavil až překvapivě úspěšný comeback na pozici stopera Michal Kadlec. Jediné, co nefungovalo, byla pozice vedle něj.

Ve 42. minutě špatně přečetl herní situaci Suchý, který nevyužil toho, že měl zprvu k míči blíž než Depay. A když už mu mladá hvězda Manchesteru United unikala, zatáhl za červenou páčku ruční, tedy spíš nožní brzdy.

Češi v tu chvíli vedli už 2:0, ale museli do deseti. Horším následkem celé té Suchého operace je ovšem skutečnost, že si trest za vyloučení v Amsterdamu odnese s sebou i na Euro. Dostane stopku minimálně na jeden, možná na dva zápasy.

Suchý jako Řepka či Berger

Jak známo, v roce 1996 Dušan Uhrin v podobné situaci Tomáše Řepku, který dostal trest za vyloučení v dresu "21", na stříbrné Euro do Anglie nevzal. Čtyři roky nato si zbytečný dvouzápasový distanc vykoledoval v duelu s Faerskými ostrovy i Patrik Berger. Ten tehdy do Beneluxu s týmem odjel, ale nastoupit směl až ve třetím utkání ve skupině proti Dánsku, když už postupové naděje vyhasly.

Nizozemci naštěstí na Suchého vyloučení reagovali zařazením Robina van Persieho, který byl tak laskav, že v 66. minutě po české standardní situaci zcela dezorientován překonal vlastního brankáře Zoeta a zvýšil tak vedení hostů už na 3:0.

"Korunoval" tak obrazně totální trápení nizozemského týmu, které ostatně oranjes provázelo celou kvalifikaci a zápasem s Čechy jen vyvrcholilo. Vítězný team spirit, se kterým oslňovali svět na loňském MS, totiž nechali Nizozemci v Brazílii.

Skončit ve skupině čtvrtí za Českem, Islandem a Tureckem se ziskem pouhých 13 bodů z možných 30, to je pro zemi s tak rozvinutou fotbalovou kulturou a tradicí, jako je Nizozemsko, opravdu potupa. Asi jako kdyby třeba švédští hokejisti sestoupili z A-skupiny mistrovství světa...

Klíč k hledání odpovědi, proč k tomu došlo, si teď jistě Nizozemci budou hledat sami, nicméně něco třeba naznačí i skutečnost, že oproti sestavě, ve které nastoupili před rokem v semifinále MS proti Argentině, chyběli tentokrát z různých důvodů Cillessen, Vlaar, De Vrij, Martins Indi, De Jong, Robben a Kuijt. A tohle všechno nahradit asi vážně není sranda ani pro Nizozemce.

Nepovedlo se předání týmu z rukou Van Gaalových do jindy spolehlivé náruče Guuse Hiddinka a pošampionátová horečka z omámení bronzovým úspěchem měla spolu s necitlivými změnami herního systému vliv na špatný vstup do kvalifikace. Ztracenou vnitřní soudržnost už pak Nizozemci nenašli až do konce.

Dva góly, kterými po změně stran zatížili v přesilovce Čechovo konto, už na jejich celkové depresi nemohly nic změnit. A náladu by jim o moc nevylepšila ani penalta, kterou slovinský sudí asi měl písknout po faulu Procházky na unikajícího Van Persieho.

Tím se mimochodem vracíme velkým obloukem k onomu bolavému místu v české sestavě, na němž ve stoperské dvojici po Suchého vyloučení zaskakoval náhradník Procházka. A na hřišti si tedy vyloženě zoufal.

Zatímco po utkání s Turky vzýval Pavel Vrba s až osudovým výrazem tváře návrat absentujících hráčů a média vypočítávala, že vedle Rosického a Sivoka chybí třeba i Limberský, Pilař či Kolář, v Amsterdamu se ukázalo, že solidní "náhradní součástky" se najdou skoro všude, dokonce se tentokrát dařilo čarovat i bez Rosického kouzel. Ovšem znovu se potvrdilo, že Sivokova neúčast může být pro tým opravdu fatální. Tak snad se dá obránce Bursasporu do Eura do pořádku.

Vrba naučil tým střílet góly

Při souběhu dalších výsledků nakonec Češi skupinu A vyhráli. Za to si sice nic nekoupí, ale umlčí tím alespoň ty, kdo upozorňovali, že na Euro tentokrát postupuje skoro půlka Evropy, protože ho bude prvně hrát 24 účastníků. Jenže z prvního místa ve skupině by měli jistý postup i podle starých not, ve kterých se ještě ME hrálo v šestnácti.

Čechům výhra v Nizozemsku přiblížila druhý losovací koš. Aby se do něj Vrbův celek při prosincovém losování turnaje opravdu dostal, nesměly by ale v baráži uspět celky Bosny a Ukrajiny (více zde).

Pavlu Vrbovi se na závěr kvalifikace sluší ještě jednou poděkovat a jeho přínos ocenit. Už jen samotný postup na Euro je pro český fotbal klíčovým úspěchem, nejen proto, že za něj svazová kasa zinkasuje přinejmenším 12 milionů eur.

Pro fanoušky, potažmo sponzory, ale v první řadě pro hráče samotné je nejdůležitější ten fakt, že budou za necelý rok u toho, až se festival špičkového evropského fotbalu ve Francii rozjede. Zvlášť když se jejich přičiněním budou na to všechno třeba Robben a spol. dívat jenom z tribuny či u televize.

Linii pravidelných českých účastí na Euru se podařilo protáhnout a nepřerušit. Dušan Uhrin se s týmem v Anglii 1996 dostal do finále, Karel Brückner o osm let později mezi nejlepší čtyřku, Michal Bílek minule mezi nejlepších osm. Pavel Vrba je teď mezi nejlepšími čtyřiadvaceti.

Na jeho cestě na Euro pomáhalo zkraje i velké štěstí, pak přišly výkyvy, ale na konci zápas sehraný tak dobře, že bychom v éře jeho předchůdce Michala Bílka hledali byť jen náznak podobného představení opravdu marně.

Ofenzivnější vyladění současného mužstva oproti éře pod Bílkem jasně prozrazují čísla. V 22 soutěžních utkáních, v nichž vedl český celek právě Michal Bílek, zaznamenali statistici souhrnné skóre 27:22. To při zprůměrování na jeden zápas dává virtuální skóre 1,23:1.

Pavel Vrba odkoučoval v Nizozemsku desátý "ostrý" zápas. A s těmi předchozími ve skupině pak sečetl skóre 19:14. V matematickém průměru by tedy jeho celek hypoteticky vyhrával 1,9: 1,4.

Vstřelit gól je zjevně pro Vrbovy hochy mnohem menší problém než v Bílkových časech, to je jistě základní a potěšující jev. Naopak ani jedinkrát, ani v přípravných, ani v soutěžních zápasech, se ještě pod Vrbovou taktovkou nepodařilo hrát vzadu na nulu, čeští gólmani v éře Vrbově zatím vždy přinejmenším jednou inkasovali.

Ač útočně vyladěn, téhle statistiky by se jistě i Pavel Vrba v dohledné době rád zbavil, třeba už v listopadových přípravných zápasech se Srbskem (v Ostravě) a vzápětí s polskou reprezentací ve Vratislavi.

Podstatné ovšem je, kterou svou tvář Češi v červnu (a budou-li velmi úspěšní, tak i v červenci) na Euru ve Francii ukážou. S tou barokní, co jsme viděli v duelu s Tureckem, by asi měli k úspěchům a slávě poměrně daleko. S modelem ala Amsterdam si tam ovšem ostudu rozhodně neudělají.

Už jen vědomí, že jsou takové parádní adrenalinové jízdy schopni, je jak pro hráče samotné, tak pro jejich fanoušky největším českým vítězstvím úterního večera.

Sečteno a podtrženo: Jestli budou hrát ve Francii takhle, pak se tedy máme na co těšit, vážení!

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy