Čeká vás týden práce v Norsku a pak mistrovství světa. S čím do toho jdete?
Chtěl bych především zůstat zdravý, to je zásadní. Po příletu z Ameriky jsem se necítil úplně fit, ale není to nic extra zásadního, jen taková rýmička, i když pro chlapy samozřejmě zásadní je. (smích) Tréninky jsou na trenérech, asi si zanalyzovali, co nám chybí, co potřebujeme doladit, to nechávám na nich. Spíš se chci naladit a připravit na vrchol sezony.
A teď už jste v pořádku?
Ne, tak zase nechci, aby to vyznělo, že Krčmář přijel a je nemocný. Každý to měl asi stejné, trochu se srovnat zpátky s posunem, byl jsem docela rozbitý. Ani bych neřekl, že to bylo tolik tím časem, spíš po těch závodech, jak jsme se vraceli z nadmořské výšky. Od pátku už jsem se cítil relativně dobře, udělal jsem i tréninky doma, co bylo třeba, v tomhle ohledu to šlo bez problémů.
Minulý rok byly vrcholem boje pod pěti kruhy, zkuste porovnat své rozpoložení tehdy a letos.
Loni jsem říkal, že odjíždím docela svěží a nevyzávoděný na olympiádu, letos mám ten samý pocit. Vůbec mi nepřijde, že se sezona blíží ke konci a že bych už měl brát z posledního na její závěr. Věřím, že jak byly pozitivní záblesky od Anterselvy přes Ameriku, co se týče fyzického nastavení, tak se na ně podaří navázat. Spíš jsem se trochu trápil střelecky v zámoří, bylo to nahoru dolů. I po příletu jsem si udělal svoji práci, byl jsem na střelnici sám bez trenérů.
To zní jako trénink ve stylu Jaromíra Jágra, který chodil sám na led. V čem je to přínosné, být sám na střelnici?
Někdy vám to pomůže, když se soustředíte jen sám na sebe, oprostíte se od trenérů. Je to takové hraní, aby byl člověk dobře nastavený a získal zpět sebevědomí, které mu mohlo chybět. Je to stejné jako před vstupem do sezony.
Sníte o nějakém úspěchu?
Těžko mluvit o cílech, samozřejmě loni jsem měl medaili, tak nemůžu říct, že bych byl spokojený s 20. místem. Určitě budu spokojený, když se povede zajet do desítky. Zase po té sezoně jsem střízlivej a nebudu házet umístěním na medailích, ale do desítky by to s ohledem na vývoj sezony nebylo vůbec špatné.
Můžou vám vzpomínky na olympiádu pomoct? Tam se vám vyladění na vrchol sezony povedlo na jedničku.
Může to být stejné, ale snažím se to od sebe odbourat. Přiznávám, že si člověk na to vzpomene, že loni to nebylo ono, pak to přišlo, tak se o to trochu opírá. Na druhou stranu sezona je pokaždé jiné, tělo se vyvíjí trochu jinak v průběhu zimy. Neupínám se k tomu tak, že když loni to vyšlo, letos to půjde taky. Načasování formy je vždycky i otázka hlavy. Vrcholový sportovec se soustředí na to, aby hlavu připravil na vrcholnou akci, tělo za ten týden už žádné zázraky neudělá.
Jak vaši dosavadní sezonu vůbec hodnotíte?
Neříkám, že sezona je úplně průserová, ale zase si nebudu lhát, že jsem maximálně spokojený. Ve svěťáku nejsem extrémně vzadu, jsem celkově 17., ale upřímně jsem čekal, že se občas podívám blíž té šestce, to přiznávám. Člověk se opírá, když to není optimální, o to, co vycházelo roky před tím. Musí se to sejít, což naznačuje i můj výsledek na loňské olympiádě. Musí klapnout všechno mně, ale těžko zajedu první, druhý nebo třetí běžecký čas, to se mi nikdy nepovedlo, takže musí to být i tak, že to někteří soupeři tolik nezvládnou.
Sedí vám Östersund jako destinace?
Nesedí. Ale to samé bylo v Pchjongčchangu, taky se mi to tam rok předtím totálně nepovedlo, nesedělo mi to, ale myslím, že to je i tím, že začátek sezony jsem nikdy kromě této sezony nechytl a vždycky to bylo v Östersundu. To jsem vymazal z hlavy, teď tam pojedu v březnu a v úplně jiném rozpoložení než na začátku prosince. K tomu se neupínám, bude to středisko jako každé jiné. Samozřejmě moje výsledky tam nejsou dobré, ale nemám v sobě, že by mě to nějak zrazovalo.
