Jablonec nad Nisou – "Nechci nic vzdát," tvrdí neochvějně biatlonistka Veronika Zvařičová. A jejím dlouhodobým sportovním snem zůstává zisk zlaté olympijské medaile ze štafety.
Její několikaletá enormní snaha o návrat na vrchol se zatím nezúročila. V létě závodnice – jež slaví právě dnes osmadvacáté narozeniny – vypadla kvůli opakujícím se onemocněním a zhoršené výkonnosti z biatlonové reprezentace.
Přitom platila za veliký talent. V roce 2009 společně s Veronikou Vítkovou a Gabrielou Koukalovou vyhrála v kanadském Canmore juniorské mistrovství světa ve štafetě, o pár let později se začínala prosazovat po boku současných největších českých hvězd také v seniorské kategorii.
Všemu ale udělala přítrž tragická nehoda, která Zvařičovou potkala v květnu 2013 při tréninku na kolečkových lyžích v jabloneckých Břízkách. Srazilo ji auto a biatlonistka bojovala o život. Utrpěla otřes mozku, srdce a plic.
Měla rozbitou hlavu, zlomený nadočnicový oblouk, vykloubené rameno, tříštivou zlomeninu lopatky, nadvakrát zlomenou klíční kost, zlomenou lýtkovou kost a přetrhané vazy v kotníku i koleni. "Devět dní po nehodě si vůbec nepamatuji. Během složitých operací mi lékaři vpravili do obličeje pět plíšků a dvanáct šroubů," vypráví Zvařičová.
I v létě, tři roky od incidentu, zažívala při tréninku na stejném místě nepříjemné pocity. "Pořád jsem byla jako ostříž. Běhaly tam totiž srnky. Občas jsem si říkala, jestli se mi vrátí třeba myšlenka těsně před srážkou. Zajímalo mě, jak bych zareagovala. Jsem někdy strašná," kritizuje se žena, která v sobě v prvních týdnech a měsících po nehodě musela probudit obrovskou bojovnici.
Ta už v ní zůstala. Zvařičová věděla, že se chce vrátit nejen k normálnímu životu, ale také k vrcholovému sportu. "Nepřipouštěla jsem si porážku," říká. Zprvu se jí to dařilo. Začala opět trénovat s reprezentací a pokoušet se o návrat do prvního týmu. Poslední dvě sezony ji ale vždy výrazně zbrzdilo nachlazení.
Na jaře a v létě bojovala s dalšími dvěma biatlonistkami, Kristýnou Černou a Leou Johanidesovou o setrvání v národním týmu. Nepovedlo se. "Byly lepší než já.
Vnímám to samozřejmě jako spravedlivé rozhodnutí," uznává Zvařičová.
A bojuje dál. Její zdravotní stav se stabilizoval a biatlonistka se snaží dostat se zpět do vrcholné formy. "Potřebuji absolvovat minimálně dvě zahraniční soustředění, abych splnila kritéria a mohla opět reprezentovat."
Ambiciózní biatlonistce teď pomáhají lidé, štědří fanoušci biatlonu. Zvařičová se totiž přihlásila k projektu Sporstarter. Od začátku prosince do předvánočního období si dala za cíl vybrat 28 tisíc korun. Po pouhém týdnu od spuštění už je na jejím kontě takřka 30 tisíc. Rodačka z Krnova peníze využije na soustředění v rakouském Obertilliachu, na dopravu, stravu, ubytování, střelnici, posilovnu, na sportovní výživu před, po i během tréninku a také na vyšetření u fyzioterapeuta.
Částku, kterou jste potřebovala, už máte vybranou. Čekala jste, že to půjde takhle rychle?
To jsem tedy nečekala. Síla a podpora lidí je pro mě ohromná energie. Oni mi tím nedovolí povolit. Kdyby na mě křičeli podél tratě, což miluji, tak mi nebude ani vítr konkurentem.
O jaký typ projektu se vlastně jedná?
Založil ho v minulém roce Stanislav Němeček. Inspiroval se podobnými crowdfundingovými portály pro sportovce, které již fungovaly v zahraničí. Hodně mi svými radami při tvorbě kampaně pomohla i bývalá olympionička Šárka Sudová. Standa i Šárka jsou také z Jablonce, takže spolupráce je super.
Jak a kdy vás napadlo pokusit se získat nutné finanční prostředky právě tímhle způsobem?
Loni mě Standa kontaktoval, aby mi finančně pomohl. Ale nechtěla jsem. Byla jsem v reprezentaci, a i když jsem neměla měsíční příjem, tak jsem všechno ostatní měla hrazené. Přišlo mi to nevhodné. Od září byla jiná situace, tak jsem ho kontaktovala já. Bylo mi to zase proti srsti, ale v loterii jsem nevyhrála. Vsadila jsem na lidi. A to byla sázka na jistou výhru. A dokonce mnohem příjemnější, protože se jim za to můžu osobně odměnit.
Za finanční podporu se fanouškům odměníte například podepsanou kartičkou nebo společným střeleckým tréninkem. Má tedy tento projekt i vedlejší efekt, a sice utužení právě vztahu mezi vámi a příznivci biatlonu?
Ano, já jsem z toho právě hrozně moc nadšená. Mám radost, když můžu pro někoho něco udělat a tím mu vykouzlit úsměv na tváři nebo klid v dušičce. Moc se na ty nadšené fanoušky a přátelé těším. Bude to sranda.
V létě jste vypadla z reprezentace, což muselo být těžké. Jak vidíte nyní svou situaci, co se týče návratu a splnění vašich sportovních cílů?
Já teď vnímám, že to pro mě bylo vlastně lepší. Všechno do sebe zapadá. Všechno, co jsem si v hlavičce přála, se potom splnilo a plní. Potřebovala jsem si fyzicky oddechnout, vyřešila jsem příčinu svého každoročního nachlazení v létě, posílilo mě to jako člověka a zároveň jsem si přestala připadat nepotřebná. Konečně taky něco dělám a zařizuji. Nehoní se vám hlavou jen stresy okolo biatlonu. Do závodů o víkendu mi ale zbývá pár dnů, takže veškerá soustředěnost teď bude upřena tam.
Trenér reprezentace Zdeněk Vítek nedávno říkal, že ho velmi těší, že to nevzdáváte a chcete bojovat dál. Už jen proto, že se ženský kádr národního týmu v posledních měsících poměrně zúžil. Cítíte podporu a jste třeba v kontaktu s reprezentačním týmem?
Tak to je od něj moc milé. To slyším ráda. Někdy si s některými napíšu a pogratuluji, ale taky toho mají hodně.
Jaká kritéria potřebujete splnit, abyste se do reprezentace vrátila?
Kritéria vychází z umístění v závodech na evropském poháru. Budu se tam rvát o co nejlepší výsledky.
Vzpomenete si ještě někdy na nehodu, ovlivňuje vás ať už psychicky nebo po fyzické stránce?
Psychicky jsem na tom byla dost špatně po skončení v reprezentaci, protože jsem se najednou o všechno musela starat sama a neměla nic, tak to bylo šílený. Ale lidé jsou na mě neuvěřitelně hodní. A někdy mě pobolívá rameno, ale nic limitujícího.
Kde jste teď, kde trénujete a jaké máte plány do konce roku?
Teď jsem v rakouském Obertilliachu a tady i trénuji. Moje plány do konce roku jsou zůstat zdravá, užít si závody a poprvé prožít klidné Vánoce v novém bytečku s přítelem.
