Slovenští fanoušci biatlonu si zvykají na pravidelné přísuny radosti. Zatímco v minulých sezonách je obšťastňovala zejména Anastasia Kuzminová, v letošním ročníku Světového poháru naturalizovanou reprezentantku zastiňuje Paulina Fialková.
Šestadvacetiletá rodačka z Brezna v pěti individuálních závodech sezony ještě neopustila elitní desítku pořadí. Z Pokljuky vezla čtvrté, šesté a třetí místo. V Hochfilzenu úžasnou a obdivuhodně vyrovnanou formu potvrdila sedmým místem ze sprintu a stříbrnou pozicí ve stíhacím závodě. V celkovém pořadí SP je Fialková třetí v těsném závěsu za hvězdným duem Wiererová-Mäkäräinenová. Kuzminové patří v klasifikaci desátá příčka.
I proto Slováci vzhlíželi s čirým optimismem k první ženské štafetě sezony, která v neděli uzavírala program rakouské zastávky seriálu. A první dva úseky jejich víru ve velký úspěch ještě posílily. Fialková předávala Kuzminové na třetím místě, šestinásobná olympijská medailistka pak ještě postavení Slovenek vylepšila.
Po polovině závodu vévodily celému startovnímu poli.
Slovenky nastoupily v navlas stejné sestavě jako na olympijských hrách v Pchjongčchangu, odkud přivezly parádní páté místo. Ve druhé polovině závodu tedy stejně jako v Koreji měly na trati výkonnostně o něco slabší závodnice.
Terézia Poliaková vyrážela do své části klání s dvacetisekundovým náskokem na druhou Francii. Obrovský tlak ale neustála.
Na ležce to ještě šlo, Poliaková dvakrát dobíjela a udržela třetí místo. Na stojce jí ale nestačila ani tři dobití a musela na trestné kolo. Výsledkem byl pád na třinácté místo. Ivona Fialková na čtvrtém úseku jela dokonce dvě trestná kola a Slovenky závod dokončily na čtrnácté pozici.
Zloba slovenských fanoušků se ale po závodě soustředila spíše na Poliakovou kvůli tomu, že prohospodařila slibný náskok. Biatlonistka po nevydařeném představení umístila na svůj instagramový účet všeříkající nápis "So sorry".
A svěřila se: "Je mi moc líto holek, celého týmu a všech fanoušků. Co mi píšete ty škaredé zprávy, myslím, že ani jeden z vás nezažil smutek, lítost, hanbu po výkonu, na který se připravujete celý rok a který vůbec nezvládnete."
"Lidská krutost bolí… a slova můžou velmi zranit," dodala evidentně vykolejená závodnice. V komentářích se jí pak přece jen dostalo kýžené útěchy a podpory. Za uši od fanoušků naopak dostali kritici, kteří se pod rouškou zdánlivé internetové anonymity sníží k psaní soukromých zpráv sportovcům.
"Jediní lidé, kteří by měli cítit lítost, jsou zbabělci posílající nenávistné vzkazy sportovcům jen proto, že nedosáhli výsledku, jaký by si přáli. Takoví lidé sami sebe nazývají fanoušky, ale sportovcům jen ubližují. Jsou to ti nejnižší z nejnižší sorty lidí," napsal jeden z příznivců Poliakové.
Další biatlonistku ubezpečili, že "trénování veškerého sportu z gauče a od piva" je národní doménou Slováků. "Hlavu nahoru. Najednou máme plný stát biatlonových expertů, kteří právě přesedlali z hokeje nebo fotbalu," zněl jiný z názorů.
Jak vidno, tuzemské rčení "Co Čech, to trenér" si své opodstatnění najde i u východních sousedů.
