Proč jste se před lety rozhodl studovat?
Ve sportu můžete snadno zakrnět. Je to takový stereotyp, který pořád běží dokola. Škola to trošku nabourá. Nejdůležitějším důvodem bylo to, že se sportem můžu kdykoliv skončit. Můžu udělat třeba špatný pohyb a zranit se. Biatlon mě nezabezpečí do konce života a ani bych to nechtěl. Chci se rozvíjet.
Je pro vás vysoká škola důležitá?
Pro mě je priorita sport, ale ve škole se odreaguju. Vždycky jsem měl štěstí na spolužáky a lidi kolem sebe. Pro mě bylo strašně příjemné sem po sezoně jezdit. Byla to pro mě část relaxace. Samozřejmě součástí jsou i zkoušky, to je méně příjemná část.
Bylo to přímo vaše rozhodnutí, nebo vás ke studiu postrčil někdo z okolí?
Nabádali mě k tomu už učitelé na základní a na střední škole. Podporovali mě ve sportování, ale připomínali mi i to, že je třeba mít zadní vrátka. Školu v Brně jsem si vybral, protože jsem věděl, že tu studovali Zdeněk Vítek, Jarda Soukup, Ondra Rybář. Po jejich zkušenosti jsem se rozhodl pro tuto školu.
Už uvažujete o tom, co budete dělat po kariéře?
Zdraví mi zatím drží. Doufám, že před sebou mám ještě nějaké roky. Minimálně jeden olympijský cyklus, spíš bych to viděl na dva. Zatím nemám jasno, spíš se během kariéry poohlížím a snažím se otvírat si vrátka. Lákalo by mě trenérství, ale nevím, jestli nebudu moc vycestovaný.
Co to znamená?
Oproti kariéře sportovce se toho moc nezmění. Musel bych pořád cestovat a nevím, jestli na to budu mít náladu. Nechci říkat, že budu trénovat, i když mě to láká.
Takže chápete rozhodnutí Ondřeje Rybáře skončit v pozici reprezentačního trenéra?
Na jednu stranu mě to mrzí, ale rozhodně ho chápu. U něj byly hlavním důvodem děti a manželka. Pro biatlon dělá na sto dvacet procent, ale rodinu má na prvním místě. Naprosto chápu, že chce vidět, jak jeho děti vyrůstají. Navíc neodešel úplně, čehož si vážím.
Jaké jsou vaše plány pro další sezonu?
Stále ještě čekáme na to, jak svaz postaví dohromady realizační tým. Plánování celého přípravného cyklu je na trenérech. Za sebe se chci zaměřit více na střelbu. Odešla mi stabilita střelby, kterou jsem měl v předloňské sezóně. Během zimy jsem zjistil, jak se posunout v technice běhu a na čem zapracovat. To hlavní je ale na trenérech.
Jak jste prožíval dění okolo vydání knihy Gabriely Koukalové?
Nechci příliš hodnotit detaily, protože jsem tu knížku zatím nečetl. Vnímal jsem to spíš po povrchu. Spousta věcí mě zaskočila, nečekal jsem, že to bylo až tak. Gabču bych rád potkal a popovídal si s ní o tom. Potom bych to mohl hodnotit.
Určitě se k tomu z nějakého důvodu rozhodla, je to její volba. S Gabčou jsem vždycky vycházel upřímně, na rovinu. Žádný konflikt jsem s ní neměl. Spíš mě to mrzí vůči biatlonu, protože od ní dostal trošičku ránu. Lidé mohou vidět, že v mládežnické výchově jsou problémy, ale je to spíš o trenérech. Já si na žádného nemůžu stěžovat, naopak je označuju za druhé rodiče. Mrzí mě, že se do toho tvrdě opřela. Má na to ale právo.
Myslíte, že to nějak ovlivní biatlon?
V ženském kolektivu bývají ve sportech problémy. Nechci ženy shazovat, ale mají to těžší na koordinaci. U nás u mužů jsem žádné problémy nevnímal. Problémy u žen vyšly na povrch, ale třeba to okysličí prostředí a nakonec pomůže. Byl bych rád, kdyby si holky dokázaly říct víc věcí do očí, jako to děláme my chlapi. Mohlo by jim to třeba pomoct.
