Nové Město na Moravě - Je teprve jedenáct hodin. Do prvního sobotního závodění zbývají dlouhé čtyři hodiny. Kilometry před Vysočina arénou už ale lze sledovat vinoucího se lidského hada. Do epicentra světového biatlonu posledních dnů proudí první stovky fanoušků.
Většinou mají na sobě aspoň drobnou připomínku, komu že to vlastně přejí. Roztažená vlajka na ramenou, smotaná vlajka v ruce, namalovaná vlajka na tváři. Trikolóry s modrým klínem, kam se podíváš. Občas se ozve nemilosrdný rachot řehtačky, tu a tam zazní táhlý tón jakéhosi českého ekvivalentu africké vuvuzely.
"Proč jdeme tak brzy? Hlavně se chceme vyhnout tomu největšímu návalu. A nechceme parkovat deset kilometrů od arény," vysvětluje plzeňský fanoušek, proč v sobotu vzbudil celou rodinu prakticky ještě za tmy.
Biatlonový národ vydrží i na mrazu
V aréně desítky nadšenců klepou kosu, poposkakují, aby se zahřáli. V rukou drží teplé nápoje, k vidění jsou i neodmyslitelné placatky s něčím ostřejším. Přesto některé "slabší kusy"podléhají skepsi.
"Tady přece nemůžeme tak dlouho vydržet, už teď mám zmrzlé nohy," lituje žena ve středním věku. Její dva spolufanoušci ale dál bez náznaku reakce probírají medailové šance po sprintu třinácté Gabriely Koukalové.
Češi znovu a znovu dokazují, že jsou biatlonový národ. V Novém Městě na Moravě dostávají obřímu očekávání a vytvářejí atmosféru, kterou vynášejí při každé příležitosti vysoko do nebes téměř všechny velké osobnosti stále populárnějšího sportu.
Tu se zmíní Francouz Martin Fourcade o "bláznivých českých fans", vzápětí hovoří o "nepopsatelné atmosféře" Němka Laura Dalhmeierová. Možná, že jsou světoví top závodníci ještě o něco nadšenější, než čeští reprezentanti. Pro ty totiž znamenají desetitisíce fanoušků nejen podporu, ale také výrazně větší tlak. A s tím je leckdy těžké se vyrovnat. Bouřlivé prostředí umí zamávat i se zkušenými borci.
Zklamané výdechy a aplaus útěchy
To ale české příznivce rozhodně nemůže odradit. Své modly chrání, chápou je. Když se konečně začne závodit a někdo z Čechů nechá na stavu nějaký ten nesestřelený terč, tisíce fanoušků jako jeden muž zklamaně vydechnou.
O pár vteřin později už ale reprezentantovi děkují za snahu hlukem, přes který člověk neslyší vlastního slova. Bez přehánění. Česká reprezentace raději používá ke komunikaci vysílačky, i když aktéři rozhovoru stojí čtyři metry od sebe.
Zatímco v aréně a jejím okolí není sebemenších pochyb o tom, jak Češi tenhle sport zbožňují, v centru města je to jiné. Najednou má biatlonová horečka dvě tváře. Když se bavíte s místními usedlíky, většina z nich se k zapřísáhlým biatlonovým fanouškům neřadí.
"Na biatlon nejdu, nějak mě to nezajímá. Máme tady důležitější věci na práci," říká vitální důchodce nad půllitrem piva v útrobách restaurace u vlakového nádraží. Jeho kolega sedící naproti tak radikální není. "Mě biatlon baví, rád ho sleduju," tvrdí. A jdete na stadion? "Ne ne, rád na něj koukám v televizi," směje se.
Některým biatlon komplikuje život
O dalších návštěvníků hospodského zařízení dokonce zaznívá kritika. "Akorát nám to tu komplikuje život. V centru jsou uzavírky, jednosměrky, podle mě úplně zbytečně, když se diváci odvádějí k aréně už při vjezdu do města a sem se auta vůbec nedostanou. Moc to nechápu," vypráví zhruba čtyřicetiletý muž.
Jeho láteření zaslechne popelníky měnící servírka a rovnou přichází s vlastní historkou. "Jela jsem se podívat za rodiči a nepustili mě tam. Musela jsem objíždět celé město. Říkám těm policajtům, proč nemůžu na návštěvu ke svým vlastním rodičům. Ani nevěděli co říct, strašné chování," kroutí hlavou.
Ne všichni jsou nadšení. Ale všichni se zkrátka musejí smířit s prostým faktem. O biatlon v desetitisícovém Novém Městě na Moravě je obrovský zájem. A jak dokazuje letošní ročník Světového poháru, fanouškovská základna roste a roste. Jestli jde o strop, nebo bude nyní již čtyřleté šílenství ještě eskalovat, ukáží až další sezony.
