Pojďme od konce. Zalezl jste na obtížnost nejvýš, co nikdo před vámi, ale pak nastala zvláštní chvilka, kdy vám paradoxně nejdéle trvalo se dostat z lana. Co se tam přihodilo?
Normálně nepoužívám osmičkový uzel, takže ho vážu blbě. Je trochu zašmodrchaný a blbě se rozvazuje. Cítil jsem se trochu trapně, že jsem amatér, protože nemohu rozvázat uzel. Normálně totiž používám dračí smyčku, která je na závodech zakázaná.
Ale o to déle jste si mohl užít ovací, vestoje vám tleskali i Francouzi, komentátor vás už před vaším vystoupením představil jako průkopníka lezení, legendu v soutěžním poli, co na to říkáte?
Jsem na to zvyklý. Sice trošku francouzsky umím, ale jsem rád, že nevím, co všechno hlasatel říkal. Vnímám řev nebo šum diváků. Když jste v dobré zóně, tak byste to ani neměl vnímat. A když jsem se odepínal, myšlenkama jsem byl ještě naštvaný, protože jsem věděl, že jsem sice zalezl finále a krásně jsem se cítil, ale viděl jsem, že v tom kroku, kde jsem spadl, jsem ani padat nemusel.
Celkově je z toho třetí místo v kvalifikaci, přitom jste se před olympijským startem nepovažoval za favorita, jste překvapený?
Jsem. I když se cesta zdála podle ostatních nepříjemná, tak mně se zdála velmi příjemná. V momentě, kdy jsem spadl, jsem se ani necítil nějak unavený. Byla to malá taktická chyba. Čekaly mě tam dvě možnosti řešení. Obě techniky jsou moje oblíbené. Jedna je "kolínkování" a druhá je "kozí nožka". Dal jsem kolínko, i když jsem věděl, že to není zamýšlená metoda. Bohužel tolik nefungovala a než jsem dal kozí nožku, tak už jsem byl dole. Nejdůležitější je, že jsem ve finále.
Představují vás tu jako legendu, což taky znamená, že v 31 letech tady patříte k nejstarším. Lezou tady s vám teenageři, jak to berete?
Moc nad tím nepřemýšlím, o zkušenosti tu tolik nejde. Trochu závidím Anraku Soratovi, protože tomu je 17 let, je to jeho první olympiáda, ví, že na to má, úplně v pohodě vyhrát. A zároveň si uvědomuje, že když to nevyjde, tak má ještě spoustu a spoustu možností v budoucnu. Ta naše starší generace, jako jsem já a Jakob Schubert, když jsme byli v té nejlepší formě, tak olympiáda nebyla, měli jsme to složitější.
Jak se lezení změnilo za poslední roky?
Změnilo se stylově. Kluci stavěči staví jinak, je to dané i tím bodovým systémem. V olympijské kvalifikaci jsem koukal, kolik boulderistů se strašně zlepšilo v lezení na laně. Oproti Tokiu jsou tu také Toby Roberts a Anraku Soratu, což jsou naprostí favorité. Jsou těžko k poražení.
To skoro vypadá, že naznačujete, že z toho bude v pátek bronz…
Když bude jakákoliv medaile, budu štěstím bez sebe. Dnešek snad dokázal, že úroveň na to mám. V pátek to zase bude úplně od nuly. Musím tam dát všechno.
Jak se na finále připravíte?
Je dobré, že žádný trénink není, zítra bude aktivní odpočinek, asi nějaká procházka. Psychická příprava je nejdůležitější, abych na pátek dobře usnul. Jakmile přijde izolace, pojedu si svou rutinu. Rozlezu se. Máme tento formát už vyzkoušený. Bude to jiná hra, protože bouldering a obtížnost jsou hned za sebou, mezitím maximálně hodinka a čtvrt na odpočinek, což jsem si zkoušel nejen na olympijských kvalifikacích, ale i při simulacích v tréninku.
Kůže na prstech je v pořádku?
Jedna cesta je v pohodě, to si tolik kůže nesjedete. Obecně lezení s lanem je na kůži více přátelské než bouldering, kde často dáte pár pokusů, skáčete na hrubé obliny a máte po kůži. Ta dneska byla úplně super, vůbec se nepotila a dobře lepila. Rameno taky nebolí. Teď už je to jedno a mohu jít do všeho naplno. I kdybych si trochu něco pocuchal, tak se to snad za chvíli zahojí. Tohle je vrchol sezony.
Mohlo by vás zajímat: Jak zatím jediní čeští olympijští šampioni slavili v Českém domě:
