Jak jste ve Stuttgartu prožívala zprávu, že máte v Praze nastoupit proti sestře?
Když jsme se to dozvěděly, tak jsme z toho byly docela vyřízené. Byla jsem ve Stuttgartu, ale hlavou jsem byla i tady. Stejně to jednou přijde. Teď jsme se tomu sice vyhnuly, ale jednou to tam padne. My jsme se s tím smířily, a až se to stane, bude to pro nás lepší. Ale tím, že je to tady v Praze, dopadlo to pro nás takhle dobře. Ona obhajuje finále, navíc když je to v Česku, jsou to nervy navíc. Pro ni bude lepší, když bude na začátku hrát s někým jiným.
Nakonec jste si v Německu došla pro desátou trofej v kariéře, kam ji v tom svém životopisu řadíte?
Je rozhodně jedna z nejcennějších. Znamená pro mě hodně, když přišla na neoblíbené antuce. Letos se celkem podařila příprava, takže jsem věřila, že něco přijde, ale že hned na prvním turnaji, to jsem nečekala. Hodně tomu pomohl ten Fed Cup, měla jsem výhodu oproti ostatním hráčkám, že jsem se mohla aklimatizovat.
Pořadatelé ale od fedcupového týdne povrch přece jen upravili, že?
Pociťovali jsme to všichni, kdo tam na víkendovém Fed Cupu byl. Přisypali tam antuku asi i kvůli tomu, že Němky od nás dostaly na zadek. Bylo to na ně moc rychlé, hlavně na Kerberovou. Bylo to trošku jiné, ale hala stejná, takže mi to pomohlo, že jsem tam hrála.
Nepřehodnotila jste už svůj názor na antuku za poslední rok?
Ani nevím, proč jsem ji neměla ráda. Asi hlavně kvůli těm výsledkům, které jsem na ní neměla. Přitom jsem na ní vyrostla, celé dětství jsem na ní hrála. Na antuce mám odehráno víc než třeba všechny Američanky dohromady. Není důvod, proč by mi to na ní nemělo jít, jen je pravda, že se to ukazuje až poslední dva nebo tři roky.
Ve finále jste rozbrečela i takovou tvrďačku, jakou je Coco Vandewegheová, je to pro vás cenný skalp?
Bylo to těžké finále s ne moc oblíbenou soupeřkou. Někdy se to finále sejde, že do něho jdu pozitivněji a věřím si víc než včera. Celý víkend pro mě byl těžký, ještě když jsem se dozvěděla o tom losu se ségrou. Bylo těžké se soustředit. První set jsem zvládla o pár míčků, ale to tak je, vždycky jsou ty zápasy mezi námi napjaté do poslední chvíle. V hlavě jsem to asi zvládla líp než ona.
Oslavu jste kvůli přesunu do Prahy asi nestihla, ale dáte si za vítězství nějakou odměnu?
Dostala jsem auto. To je velký bonus, nic dalšího si dávat nemusím. Pro mě je odměna i ten titul jako takový. Přece jen je to desátá trofej, první po deseti měsících, neměla jsem v poslední době výsledky, jaké bych si představovala, takže jsem ráda, co se povedlo, jsem za to ráda.
Jen z tohoto turnaje máte dvě auta, protože jedno dostává od sponzora automaticky každá hráčka z první desítky, která se podniku účastní. Co s nimi budete dělat, když nemáte řidičák?
Pořadatelé mi dokonce vyhrožovali, že mi ta auta nedají, když nebudu mít do příště řidičák. Už bych si ho fakt měla pořídit.
Váš manažer a přítel Michal Hrdlička říkal, že vám s jízdami pomůže i někdejší pilot formule 1 David Coulthard. Co je na tom pravdy?
Já ani nevím, kdo to je. (smích) Ale je pravda, že je na čase si řidičák udělat. Už se na tom pracuje, ve volných chvílích vyndám učebnici a učím se dopravní značky. Ale přiznám se, že nejsem moc talent na řízení.
Takže už jste si to zkusila?
Já už jsem začala dělat řidičák někdy v těch osmnácti, ale tam to nějak neklaplo, nejsem tady kvůli tenisu tři týdny v kuse, abych si mohla řidičák dodělat. Je to časově náročné. Teď si ho musím dělat v Monaku, ve francouzštině, to není jednoduché. Auta mám v garáži hezká, ale teď s nimi jezdí Michal (Hrdlička).
Zpátky k tenisu. Vaše další zastávka tedy bude Madrid?
Určitě tam odjedu, udělám maximum, abych tam nastoupila. Budu tam mít fyzioterapeuta. Mohlo by mi pomoct i to, že tady pošetřím síly, když nehraju. Věřím, že bych tam mohla uspět, mohl by mi povrch sedět.
