Za hluboké dojetí se nestyděla ani v nejmenším. "Jsem prostě člověk, který má hodně emocí. Viděli jste to sami, pár slz tam bylo. Myslím si, že to k tomu patří a že je to hezký," usmívala se o pár desítek minut později v rozhovoru s českými novináři.
Nehty jí přitom hrály všemi barvami. Stejně jako sponky do vlasů, které zpevnily její účes při samotném utkání prvního kola proti Němce Moně Barthelové. Drobná vzpoura proti wimbledonským zvyklostem vykouzlila Bouzkové další bezelstný úsměv.
"Šla jsem před pár dny na kosmetiku a řekla, ať mi tam nastřílí nějaké pořádné barvy. Ať tady nejsme všichni úplně celí v bílém. Neškodí to trochu oživit," vyprávěla nadšeně.
Samotné utkání zvládla bravurně. Rychle setřásla úvodní očividnou nervozitu a zkušenou protivnici přehrála agresivním stylem. Šestnáctkrát byla Bouzková u sítě, třináctkrát tam uspěla. Blýskla se slušnými statistikami prvního servisu a proměnila čtyři brejkboly z pěti.
"Postupně jsem se uvolnila. Snažila jsem se být agresivní od začátku do konce. Když jsem prohrávala na začátku třetího setu, zvýšila jsem agresivitu a fungovalo to," popisovala Bouzková, jak se zrodil parádní obrat z 1:3 na 6:3. "Myslím si, že soupeřka si teď tolik nevěří, a já toho naplno využila," dodala.
Na malém kurtu číslo 9 rozhodně nepanovala komorní atmosféra. Kolem dvorce byla k vidění řada českých vlajek, ozývalo se povzbuzování v češtině. Bouzková po utkání rozdala své ručníky českým dětem, věnovala několik podpisů a přijímala gratulace. Třeba i od fedcupového kapitána Petra Pály, který zápas sledoval.
"Už když jsem vyhrála první míček, tak mě zarazilo, kolik lidí tleská. Bylo tam hodně lidí, a když jsem zahrála nějaký pěkný míč, tak jásali. Bylo to krásné," těšilo mladou Češku žijící na Floridě.
Wimbledonský úspěch ji těšil víc než cokoli jiného.
"Má to tady pro mě největší kouzlo, je to nejspeciálnější grandslam. Nesmírně si vážím toho, že jsem poprvé vyhrála právě tady."
Ve zbytku dne si hodlala životní úspěch užívat. Mimo jiné činností, se kterou by si nikdo vítězné oslavy nespojil. "Určitě se dnes budu ještě učit," pobavila vášnivá studentka.
Bouzková studuje prvním rokem obor business administration na Univerzitě v Indianě. "Já se do toho nenutím, baví mě to," smála se.
Žádnou volnočasovou aktivitu, kterou by milovala víc, si prostě nemohla vybavit. "Někdy se dívám na Netflix. Ale to, co mě vyloženě baví, je otevřít si počítač, něco si číst a pak z toho udělat kvíz. Studování mě strašně baví."
Možná podobně jako losování. Bouzková v Londýně prohrála závěrečné kolo kvalifikace, stejně jako na nedávném French Open ale sama sebe vylosovala jako takzvaného lucky losera.
"Žádná z holek to nechce losovat, tak jdu já, ony jsou rády a já vylosuju sebe," neubránila se Bouzková smíchu. "Teď už jsem tam šla s tím, že si to vylosuju. A vyšlo to. Je to asi nějaká intuice, leží přede mnou pět žetonů a já asi nějak vycítím, který je můj. Jsem ráda, že jsem tentokrát tu nabízenou šanci využila a vyhrála," zdůraznila. Za dítě Štěstěny se ale nepovažuje.
"Nikdy se mi tohle nestávalo, i maminka mi říkala, že jsem v juniorkách nikdy nic zadarmo nedostala. Teď se to konečně obrátilo," pochvalovala si.
Na letošním Wimbledonu měla jednu speciální motivaci. Dostat se na příčky, které by jí zaručily přímou účast v prvním kole US Open. Teď už se na nich nachází.
"Muselo by mě přeskočit asi osm holek, tak to snad vyjde. Možná by to chtělo potvrdit ještě jednou výhrou."
Ve druhém kole prověří favorizovanou Řekyni Marii Sakkariovou. "Znám ji, jednou jsem s ní trénovala. Vím tak nějak, co hraje. Na trávě by se nemusela cítit dobře a uvidíme, jak jí sedne moje hra," poznamenala Bouzková ke svému dalšímu životnímu zápasu, který se v londýnském All England Clubu uskuteční ve středu.
