Londýn (od našeho zvláštního zpravodaje) - Chrlila české nadávky, schovávala rudé oči do ručníku a divoce gestikulovala směrem k trenérským místům. Pro Kateřinu Siniakovou byl pondělní postup do druhého kola Wimbledonu hodně emotivní a hodně vydřený.
K rozproudění vášní ve třísetové bitvě pomohla také Američanka Coco Vandewegheová, která si v první sadě poranila kotník, nechala se ošetřovat a pro dvaadvacetiletou Češku se stala trochu nečitelnou.
"Určitě to byl náročný zápas. Když se nechala ošetřit, byl ještě těžší. Viděla jsem, že ji noha trápila. Jsem ráda, že jsem to otočila," prohlásila Siniaková.
Světová šestnáctka totiž i přes zranění vyhrála první sadu v tiebreaku, ale při každém špatném úderu vždy naznačovala, jak ji noha bolí, odkulhala zpátky na pozici, a jednou dokonce při dobíhání znovu klopýtla, spadla pod síť a dlouho se nezvedala.
"Snažila jsem se na to nemyslet a hrát to svoje. Zkoušela mě tím rozhodit. Když potřebovala, zabrala. Když jsem zkoušela kraťasy a snažila se ji rozběhat, bylo to pro ni jednodušší. Něco s kotníkem má, ale možná předvedla i trochu herecký výkon," myslí si Siniaková.
Hradecká rodačka se pak herně zvedla a především díky skvělému servisu zápas otočila. Mezi výměnami si po vlastních minelách ale dál neodpouštěla salvu nadávek.
"Už je pro mě typický. Postupně se to snad bude zlepšovat. Ne že by mi to nějak bralo síly, to naopak potřebuju svoje pocity vyventilovat. Nabudím se tím. Ale samozřejmě má všechno svoje meze. Když se přestávám kontrolovat, dobré to není," kaje se.
Na druhou stranu už kolem sebe prý slyšela i to, že když je bez emocí, vypadá na kurtu ještě hůř než s nervy nadranc.
"Že vypadám jako tělo bez duše. Řekla jsem si, že nemá cenu se nevztekat. Že tohle prostě jsem já. Nevím, co si vybrat. Důležité je, že vyhrávám. Chtělo by to ten body language nějak ustálit, ale pryč je hranice, kdy bych se to mohla odnaučit. Teď záleží, jak na sebe budu striktní a jak se mi to bude dařit," dodává.
I když třeba neodstraní ze své hry emoce, ráda by se zbavila alespoň nadávek. V rozhodující sadě proti Vandewegheové takhle po jednom pokaženém kraťasu vrhla na svého otce Dmitrije Siniakova na trenérské sedačce pološílený pohled s větou: "Ježiši, já jsem ale taková krá…"
"Tátův názor na tohle? Není to nejlepší. Vítězstvím jsem to trochu napravila. Pracuju na tom. Všichni ví, že ta slova v návalu emocí nemyslím vážně. Ale stejně se sama po zápase necítím dobře. Nemělo by se to stávat," ví moc dobře.
Teď už se ale musí soustředit na druhé kolo, ve kterém narazí na Tunisanku Ons Džabúrovou. "Každý zápas je tady těžký. Zatím jsem ji vždycky porazila. Tráva je specifická. Ona hraje čopy, rychle. Musím se připravit a zkoncentrovat."
