Blíží se nám poslední grandslam sezony. České tenistky a tenisté se ukázali na velkých severoamerických turnajích.
Kdo na mě udělal dobrý dojem, je určitě Bára Krejčíková. Poprvé od olympiády si v Cincinnati zahrála čtyři zápasy za sebou. Porazila Elinu Svitolinovou, to byla asi bitva, ve které ukázala nejvíc ten level šampionky, který v sobě má.
Samozřejmě pak dostala hodně naloženo od Jasmine Paoliniové, ale co mám informace, bylo to tím, že jí prostě došly síly. Není to tak, že by se nějak zranila. Byla vyčerpaná.
Ale to není jen o fyzičce. To, že sedm z posledních osmi vyhraných zápasů odehrála na tři sety, je obrovská porce nejen na kondici, ale i na psychiku. To nenatrénujete v žádném tréninku. Během hry máte nervy, musíte se soustředit, držet koncentraci na spoustu výměn. Bára tím pádem trochu doplatila na to, že letos těch zápasů ještě tolik odehráno nemá.
Na druhou stranu je dobře, že si tohle odbyla na turnajích před US Open, v New Yorku jí tyhle zkušenosti můžou jenom pomoct.
Samozřejmě, kvůli neobhájenému Wimbledonu jí v létě spadly body, propadla se do druhé poloviny první stovky, takže na posledním grandslamu sezony může vyfasovat nějakou vysoko nasazenou tenistku.
Ale ani to by neměl být důvod k nějakým negativním myšlenkám. Jestli by Bára měla po cestě turnajem potkat třeba Arynu Sabalenkovou nebo Coco Gauffovou, vždycky je to lepší na začátku grandslamu, než když se rozjedou.
Klidně by tedy mohla dojít daleko, ale je to pro mě pořád s otazníkem. V New Yorku bývají těžké podmínky, vedro, velká vlhkost, je potřeba být fyzicky v pohodě.
To je stejné jako třeba s Karolínou Muchovou. V Montrealu hrála super, zase mohla zapojit druhou ruku, už to byla ta její hra. V Cincinnati jí to ale naopak vůbec nesedlo.
V New Yorku to asi má ráda, v minulosti se jí tam dařilo. Teď teprve skládá nový tým, v Americe je s ní Vašek Šafránek jako takový sparing a trenér, má i nového kondičáka. Uvidíme, jak to tam dokáže vyladit.
Z hlediska českých ženských šancí je to tedy na US Open hodně otevřené, ale abych řekl pravdu, to je celý okruh WTA, není tam žádná vyloženě favoritka, o které bych řekl, že ten grandslam určitě urve.
Lehečka se na betonu skvěle hýbe
Z českých kluků budu chválit hlavně Jirku Lehečku. Moc se mi líbí, jak na americké tour hraje. Měl trochu smůlu na losy a některé opravdu těžké tenisové váhy dostal brzy. Alexe de Minaura, Taylora Fritze, teď rozjetého Bena Sheltona, hráče první desítky, s nímž prohrál jen pár důležitých míčů, které ho stály výhru.
Jinak vypadá ale dobře fyzicky připravený, výborně se hýbe i na betonu. Když si to v hlavě dobře přebere a vyhodnotí si, jak vyrovnaně hrál se super hráči, tak z jeho strany může na US Open také přijít cokoli. Když nabere herní sebevědomí, jeho úroveň hry ještě vzroste.
Kuba Menšík naposledy skrečoval zápas kvůli nemoci, do New Yorku odjel dřív, aby se aklimatizoval. Sice nemá v zádech moc vyhraných zápasů, ale na US Open to má rád, už tam dvakrát hrál dobře, vždycky tam slaví narozeniny, má velkou motivaci tam vydržet co nejdéle.
Celkově se na první pohled výsledkově zdá, že čeští kluci v druhé půlce sezony zrovna neoplývají tou nejlepší formou, ale to se může rychle změnit.
Každý chce být v Davis Cupu
Já bych vypíchnul, jak se všichni hrnou do Davis Cupu, zvlášť v době, kdy se ne všem zdaleka daří. Klidně se může stát, že vypadnou v prvních kolech, ale pak tam kvůli reprezentaci budou muset další týden a půl čekat. Mohli by myslet spíš na sebe, na nějakou lepší přípravu, na odpočinek před obhajováním bodů. Ale oni ne.
Je to důkaz, jak velký respekt chovají k Tomáši Berdychovi. Že se asi změnou kapitána úplně změnila nálada v týmu a všichni mají velkou chuť reprezentovat, i když je čeká opravdu těžký kalibr v podobě našlapaného týmu USA.
U Berdi se mi líbí, že má přehled i o hráčích z nižších pater žebříčku a že sáhl i po mladém Petru Brunclíkovi. Bude dělat takového sparinga kluků, nasaje zkušenosti. Já něco takového zažil v roce 2009, kdy jsem klukům dělal levorukého sparinga před zápasem proti Španělům.
Petr si to určitě zaslouží. Výsledky si o to říkal, já ho teď viděl osobně na challengeru v Řecku, kde hrál slušně, dostal se až do semifinále, kde nakonec skrečoval kvůli rýmě a kašli, ale jinak na sobě pracuje, jde nahoru. Navíc v Americe pak zůstane i na další challengery, které tam jsou. Takže to využije a taková příprava vedle kluků, co jsou ve špičce, mu může jen pomoct.
Na závěr se zaslouží vypíchnout průlomovou sezonu Dalibora Svrčiny. Je pátým Čechem v první stovce. V minulosti jsem tady už mluvil o tom, jak se vypracoval, o jeho pracovitosti a šikovnosti na kurtu. Já bych ocenil i to, jak se dokázal oklepat z krize, kterou po dvou vyhraných challengerech měl.
V Americe slušně potrápil Daniila Medveděva, což už sice asi není tenista, co býval, když byl světovou jedničkou, ale pořád má parametry hráče top 10.
Dalík, když vidí, že i s takovým hráčem dokáže hrát vyrovnaný zápas, tak ho to nakoplo, což dokázal potvrdit i na challengeru v Mexiku.
A není to žádná náhoda, žádný ústřel, ale podobně jako u Víti Kopřivy postupný posun výš a výš, takže si myslím, že by to klidně mohlo vydržet a český tenis by i delší dobu mohl mít pět hráčů první stovky.
Dušan Lojda
- 8. března 1988 v Ivančicích
- bývalý profesionální tenista (161. místo na ATP)
- vítěz juniorky US Open 2006
- na kontě má celkem 19 titulů na podnicích challenger a ITF
- nyní trénuje tenistu Jana Jermáře, dříve spolupracoval například s Jiřím Veselým
