Paříž (od našeho zpravodaje) - Na kurtu Philippa Chatriera padl s domácím hrdinou Jeremym Chardym. Po pětisetové bitvě dorazil mezi české novináře a po chvilce váhání šel s pravdou ven.
Za špatnými výsledky Tomáše Berdycha stojí úmorné a dokola se opakující zdravotní problémy.
"Je to pořád ta samá věc. Občas je to v pohodě, ale vždycky se to vrátí. A většinou během zápasu," vyprávěl s hlavou skloněnou k podlaze. Bolesti v levé spodní části zad - u praváka nejvíce namáhané části těla - přicházejí bez varování. Během zátěže, kterou při tréninku přece jen nelze nasimulovat.
"Nejde o žádnou pichlavou bolest, spíš soustavný tlak, který limituje můj pohyb," vysvětlila dlouholetá česká jednička.
Berdychovi vážně hrozí pád z první dvacítky pořadí ATP, což by bylo poprvé od března 2010. Žebříčkové postavení je ale to poslední, co by v tuto chvíli řešil.
"Dělám pro to každý den strašně moc. Trávím spoustu hodin cvičením nebo na stole při fyzioterapii. Nic nepomáhá," hlesl. Operace nepřipadá v úvahu, ani jeden z oslovených odborníků ji podle Berdycha nedoporučil.
Už si neví rady. Netuší, co jiného zkusit, aby se problém zlepšil. Dlouhá pauza jako Roger Federer? "Každý nemá ten komfort. Nemyslím si, že by to u mě fungovalo. Budu prostě pokračovat dál a uvidíme," odmítl.
Dvaatřicetiletý tenista si myslí, že jde o opotřebení.
"Když hrajete takovou spoustu let s takovou porcí zápasů, s tou náročností, kterou tomu člověk musí dát, musí to přijít. A já nemám 180 centimetrů a 65 kilo, klouby a další věci u mě trpí mnohem víc," zdůraznil.
Dalším dílkem do bolavé skládanky je jeho herní styl.
"Já vždycky musel ty hráče soustavně ubít. Nikdy jsem nikoho jednoznačně nesmázl nějakou smrští es. Každý zápas stál strašně moc sil," zamýšlel se český tenista nad důvody přetrvávajících potíží.
"Najednou je to věc, která je se mnou, a já se s tím musím naučit žít. Nejsem jediný, kdo má zdravotní problémy," nechtěl se Berdych litovat. "Někdo je schopný s tím hrát, někdo si na to zvykl, protože ho to provází celou kariéry. U mě je problém, že jsem za celou dobu neměl problém, takže teď mi to hodně vadí, na kurtu se nedokážu od toho pocitu oprostit a hrát to, co bych chtěl."
Byl zvyklý bojovat jen s tím, kdo stojí na druhé straně kurtu. Teď je to jinak. "Najednou bojuju i sám se sebou. Nejprve musím být zdravý a ready, až pak můžu myslet na to, že je tam ještě soupeř," podotkl.
Antukovou sezonu zakončil s tristní bilancí. Čtyři turnaje, čtyři porážky v prvním kole. Ani jediná výhra.
"To se mi ještě nestalo. Člověk sbírá všechny možné zkušenosti a musí posbírat nejen ty dobré, ale i ty špatné," postavil se k nepříjemné statistice čelem.
Nezbývá než doufat, že to na trávě bude lepší. "Věřím v to a těším se na ni. Loni mi to sedlo. Nejsem v ideálním stavu, ale je to další krok, ke kterému se upínám." Před Wimbledonem má v plánu odehrát dva turnaje, ve Stuttgartu a v Queensu.
Dvojnásobný vítěz Davisova poháru a finalista Wimbledonu je rád, že dokáže dobře oddělovat práci a soukromí. Depresi z tenisové bídy si tak nebude přenášet do osobního života.
"Je to moje výhoda. Dokážu za tím zavřít dveře. Pravda, teď jdou zavírat hůř, tak je třeba je na chvíli zamknout," usmíval se hořce. Lidé, které má kolem sebe, mu svým přístupem pomáhají pracovní trable překonat.
"Rodina, manželka, známí, s nimi to nemám postavené na tom, jestli jsem vyhrál, nebo prohrál, jestli jsem čtvrtý, nebo třicátý na světě. To je to důležité, co člověk musí mít. Tenis tady nebude napořád."
Berdych nechce myslet v černých tónech. "Nic nesmí přebít to, co jsem za tu spoustu let zažil. To bylo krásné. A já pořád doufám, že ještě něco přijde," prohlásil s nadějí v hlase.
"Vždy jsem se rozhodoval ze dne na den, takže pořád nic neplánuji. Ani to nejde. Snažím se hledat cestu. Netuším, kdy dojdu do stádia, kdy se vzbudím a řeknu si: Tak dobrý, konec…"
Trudné myšlenky na konec kariéry zatím nepřicházejí. Tomáš Berdych má pořád sílu bojovat a rvát se s nepřízní osudu.
