Před turnajem na Novotnou navázala ve Štrasburku, stejně jako ona tam dokázala vyhrát titul. Teď zase vyrovnala maximum české tenisové ikony na antukovém grandslamu.
Novotná došla do semifinále Roland Garros dvakrát, v letech 1990 a 1996, Krejčíková ji napodobila právě nyní. Ve čtvrtfinále na kurtu Philippa Chatriera přehrála sedmnáctiletou Američanku Cori "Coco" Gauffovou.
"Je to úžasné, perfektní. Ani jsem si to neuvědomila. Pořád ale na Janu myslím. Pokaždé, když vstoupím na kurt. Říkám si, co by mi asi řekla, kdyby viděla, co se mi povedlo. Jsem smutná z toho, že tomu tak není," vyprávěla Krejčíková roztřeseným hlasem na tiskové konferenci.
Při představě, co by jí po postupu mezi čtyři nejlepší tenistky Novotná řekla, ale tenistka z Ivančic pookřála.
"Řekla by mi, že je na mě moc pyšná. Řekla by mi, abych si to užívala, pokračovala v práci a vážila si toho, že můžu dělat to, co miluju. Byla by extrémně šťastná. Skákala by a křičela radostí, tak si ji pamatuju. Dělala to, i když jsem hrála malé turnaje ITF," hovořila Krejčíková o své trenérce a wimbledonské šampionce, která zemřela před necelými čtyřmi lety ve věku 49 let.
Díky fantastické pařížské jízdě se Krejčíková v živém singlovém žebříčku posunula těsně za elitní dvacítku a definitivně se vymanila ze škatulky pro deblové specialistky.
"Nikdy jsem nechtěla být specialistka na čtyřhru. Jen jsem dostala nálepku, o kterou jsem vůbec nestála. Vyhrály jsme první dva grandslamy v deblu, když mi bylo dvaadvacet, ale vůbec to neznamenalo, že bych nechtěla uspět ve dvouhře."
Krejčíková se léta potýkala s frustrací z toho, že i přes veškerou snahu kýžený singlový vzestup nepřichází. "Ale makala jsem tvrdě dál. Chtěla jsem hrát dobře singl, chtěla jsem hrát proti nejlepším. A i přes tu frustraci jsem pořád věřila, že se tvrdá práce vyplatí, když budu trpělivá."
Stalo se. Do první stovky se dostala až loni na podzim, od té doby ale bleskově letí mezi největší tenisové hvězdy současnosti.
"Jsem strašně šťastná, když můžu hrát proti všem těm úžasným sportovkyním. Cítím, že takhle je to správně, takhle to má být, tohle jsem vždycky chtěla. Je to strašně bezva," usmívala se Krejčíková.
Ještě jednu vzpomínku ale věnovala Janě Novotné. "Ona vždycky věděla, že můžu hrát tenis na téhle vysoké úrovni. Je jen moc smutné, že se mi to nepovedlo dřív…"
Zatímco před osmifinálovým duelem proti Sloane Stephensové zažívala Češka panické stavy, zamkla se v šatně a tam plakala, dnes byla úplně v klidu. I když se jí nepodařil úvod duelu a prohrávala už 0:3, nevkrádaly se jí do mysli žádné pochyby.
"Ta předchozí zkušenost mi opravdu pomohla. Teď jsem byla úplně klidná," ubezpečila Krejčíková. Věřila dál své hře a trochu nejistý první set, v němž čelila hned pěti setbolům, nakonec ovládla v tie-breaku.
Zásadní šrámy na psychice jí nezpůsobil ani závěr zápasu. Tam pro změnu sama neproměnila pět mečbolů.
"Trochu se mi to do hlavy dostalo, nebudu lhát. Proč by také nemělo? Ale pořád jsem byla připravená a věděla jsem, co mám dělat. Být agresivní a jít si pro to."
Když zůstanu agresivní, neuteče mi to, opakovala sama sobě. Šestý mečbol už Krejčíková proměnila a ve čtvrtek se na pařížském tenisovém festivalu utká o takřka neuvěřitelný úspěch: finále Roland Garros.
