Je to už sedm let, co se vyšplhal na dosavadní maximum, 35. místo v žebříčku. Dávalo naději, že snad v budoucnu potvrdí ambice někdejší juniorské světové jedničky. Jenže odtud už se dal příbramský tenista na ústup a po loňském trápení úplně vypadl z první stovky.
"Byl jsem v 19 letech dokonce nejmladším hráčem v elitní stovce. Všichni od vás očekávají, že budete brzy v první desítce, nebo alespoň dvacítce, ale tak to nechodí. Ve skutečnosti je to dost těžké a málokomu se podaří juniorské výsledky takhle potvrdit," nechal se slyšet Veselý.
To prý ale neznamená, že by neuměl hrát tenis na takové úrovni, že by ho brzdilo herní umění. Spíš šlo o psychiku.
"Najednou vás nahánějí sponzoři, manažeři, všichni vás sledují a zajímá je, jak se vám bude dařit. Nějak mě to zlomilo, nebyl jsem schopný se pohnout dál do první třicítky. V jednadvaceti letech jsem se cítil na pětatřicet," přiznal.
I když se propadal pořadím, občas byl schopný vytáhnout nevídaný úspěch, ať už to bylo osmifinále Wimbledonu nebo skalp Novaka Djokoviče. Na jaře 2016 působil Srb jako neporazitelný stroj, až potkal ve druhém kole podniku v Monte Carlu téměř dvoumetrového českého obra a padl ve třech setech.
"To je můj rukopis, jsem schopný porazit nejlepší hráče světa, ale pak prohraju s klukama ze druhé nebo třetí stovky. Asi mi vyhovuje být tím, kdo překvapuje favority," vysvětlil.
Po šesti sezonách se historie opakovala minulý týden v Dubaji, ve čtvrtfinále si znovu vyšlápl na světovou jedničku Djokoviče. Nastoupil s drtivým servisem, odvážnou rychlou hrou v kurtu, Srbovi nedal ani set a udržel s ním pozitivní bilanci vzájemných bitev.
"Byla to snová cesta turnajem, jsem moc šťastný, obzvlášť po tom, co se stalo v posledních dvanácti měsících," naznačil Veselý pro něj opravdu dramatický rok 2021.
Právě před turnajem v Dubaji loni v únoru se totiž nakazil koronavirem. Nemoc se pro něj zdála neškodná, prožíval mírný průběh.
"Jenže pak jsem naskočil do tréninku a nemohl jsem dýchat. Dělalo mi problémy vydržet hodinu nebo dvě tréninků. To se mě drželo snad tři měsíce."
V tom období tehdejší česká jednička prohrávala v prvních kolech a propadala se do stále nižších pater žebříčku. V létě přišla další rána, Veselý měl s celou rodinou autonehodu na dálnici D4. Tenista nezvládl řízení v deštivém počasí a narazil do stromu.
"Naštěstí jsem nebyl vážně zraněný, měl jsem jen trochu pochroumaný krk z toho nárazu. Měli jsme všichni velké štěstí a vyvázli z toho relativně v pořádku. Ale bylo chvíli před US Open, nebylo to ideální období," uvedl.
Na přelomu roku se začal cítit tenisově líp. V Austrálii to ještě nevyšlo, ale v Dubaji mu forma sedla až neuvěřitelně. Po úspěšné kvalifikaci přehrál vedle Djokoviče i Marina Čiliče, Roberta Bautistu-Aguta nebo Denise Shapovalova. Pak už i vinou vyčerpání ze sedmizápasové šňůry nestačil na Andreje Rubljova.
"Nevím, čím to je. Asi tím, že jsem věkem dozrál, jsem zkušenější. Mám za sebou osm let hraní proti těmhle klukům, tak už asi vím, jak hrát, abych je porazil. Vážně nevím, ale užívám si to," culil se Veselý, který se tak opět vrátil do pozice české jedničky.
