Už na jaře zažila Šramková životní průlom, když po senzační jízdě z kvalifikace až do osmifinále turnaje v Římě vletěla do první stovky žebříčku.
V září v tom jen pokračuje.
V Monastiru došla do finále, v thajském Hua Hinu dokonce vyhrála turnaj z kategorie 250 a nyní na "tisícovkovém" podniku v Pekingu prosvištěla kvalifikací i prvním kolem.
"Chce se mi plakat, ale budu silná. Trofej z Hua Hinu bych chtěla věnovat svému dědovi, který se momentálně léčí z rakoviny," dojala Šramková fanoušky v Thajsku.
I její příběh chytá za srdce. Od narození trpí vadou v levém oku, kvůli které na něj téměř nevidí.
S tenisem tedy začala proto, že by se její potíže mohly sportem vyléčit. Ale nestalo se.
V 18 letech se rozhádala s otcem, který ji vyhodil z domu a ona se o sebe musela starat sama.
"Bez jediného centu jsem se musela postavit na vlastní nohy. Je zázrak, že se mi to povedlo. Otec sázel na to, že to nezvládnu, vrátím se a budu ho prosit. Tehdy jsem se přesvědčila, že tenis miluju a zůstanu u něj, i kdybych měla umřít hlady," prozradila v rozhovoru pro Sportnet.
Přesto všechno se ve 20 letech začala blížit první stovce žebříčku. Platila za velký talent, od kterého si slovenský tenis sliboval, že naváže na úspěchy Dominiky Cibulkové nebo Daniely Hantuchové.
Jenže ji srazila série zranění. "Nejdřív jsem skoro rok nehrála kvůli problémům se zády. Potom přišlo rameno, po něm břišní svaly. Když jsem zase začala hrát dobře, postihla mě před dvěma lety únavová zlomeniny nohy," popsala Šramková v rozhovoru pro WTA.
Po sedmi letech se konečně dočkala. V září vyhrála dvanáct zápasů a skáče v žebříčku obřími skoky. Ze 102. místa se posunula na 61. příčku a zdá se, že po aktuálním turnaji v Pekingu už zaklepe na první padesátku.
"Chci být někdo. Proto tenhle sport dělám. Když vidím všechny ty holky, které bojují, dřou, aby někým byly, chci to taky. To je moje motivace," uvedla.
