Měl jste vůbec před šampionátem medailové představy?
Mým přáním bylo zvítězit a potvrdit tak prvenství z olympiády, což se mi nepodařilo. Přesto i stříbrného kovu si velice vážím. Nasbíral jsem další cenné zkušenosti a navíc jsem mohl aspoň nahlédnout do oblasti, kde se velké sportovní akce konají jen výjimečně.
Co vám týdenní pobyt v Samarkandu prozradil?
Město mi svým způsobem připomínalo Moskvu a tu historii, že Uzbekistán patřil do Sovětského svazu. Čili megalomanství, všechno je tam obrovské, všude samý beton, včetně ohraničení závodní trati.
Měl jste čas a možnost podívat se i po městě?
Dokonce několikrát a dost mě překvapilo, že ulice byly všude čisté, lidé chodili slušně oblečeni a velice příjemná byla klidná atmosféra s minimem hluku. Výjimkou nebyly ani moderní hotely.
Připravili vám pořadatelé šampionátu podobné podmínky, na jaké jste zvyklý?
Doprava z hotelu k trati byla perfektní, ale nemám rád velké vlny. Ty vznikaly proto, že se voda odrážela od betonových stěn. Techniku při jízdě tam pak uplatnit moc nejde. Teplota kolem 35 stupňů pak také nebyla optimální, ale za to pořadatelé nemohli. Jinak vše probíhalo v pohodě.
Musel jste také během pobytu řešit něco nepříjemného?
Stravování. Nešlo o kvalitu, ale o množství. Dostávali jsme bez nadsázky přímo strašlivě malé porce a možnost nějakého nášupu neexistovala. A tak jsem si ještě další oběd či večeři objednával na pokoji.
S jakými pocity jste tedy ze Samarkandu odjížděl?
Se smíšenými, protože letadlo mělo zpoždění dvanáct hodin. Jinak ale převládala spokojenost a jsem rád, že jsem zase poznal kousek pro mě neznámého světa.
Jaký je váš program na nejbližší týdny?
Těším se, že si přibližně do poloviny října s manželkou a jednoroční dcerou užijeme hezké dny plné pohody, bez nervozity a stresu, které mě ve sportu letos provázely. Většinu času zůstaneme na území naší republiky.
Takže nepočítáte v polovině září ani s účastí na mistrovství republiky v závodě na pět kilometrů?
Na domácích tratích jsem sice nasbíral celkem už 58 titulů a jen dva mi tedy chybějí do často připomínané šedesátky. Navíc u nás v Nymburku je jeden kanoista, který letos bude končit a rád bych se s ním v deblu, kromě mého singla, pokusil zvítězit. Avšak ani tahle motivace zřejmě můj odpočinek nepřeruší.
Mohlo by vás zajímat - Přílet medailistů z Paříže do Prahy:
