Sezonu jste zakončil stříbrem v sedle Chaccolana při CSI2* s výškou překážek 140/145 cm. Jaký to byl pro vás závod?
Skvělý, moc jsem si ho užil. Samozřejmě byl bych raději, kdyby i moje další výsledky byly ještě lepší, ale Chaccolan i Cardiff měli po letní sezoně pauzu a v takhle pozdní datum je těžké formu správně načasovat.
Proč jste se v Praze nepředstavil v sedle vašeho elitního koně Cento Lana? Trápilo ho snad ještě zranění, kvůli kterému nemohl startovat na zářijových Světových jezdeckých hrách v americkém Tryonu?
Zranění ho už dlouhou dobu netrápí, je v plné zátěži, ale čeká nás další těžká sezona, která - jak celý tým včetně majitelky stáje paní Rechové doufá - bude mít vrchol v kvalifikaci na olympijské hry. Myslím, že Cento Lano je silný článek českého reprezentačního týmu, a proto jsme se rozhodli snížit riziko zranění na minimum. Centa budeme nasazovat jen v důležitých závodech, aby byl stoprocentně připraven na stěžejní cíle nové sezony.
Jak se vám vůbec závody v pražské hale celkově líbily? A co pro vás znamenala možnost představit se na takovéto prestižní akci, navíc na domácí půdě před českými fanoušky?
Jsem rád, že jsme tu možnost dostali, a je dobře, že se takový vrcholný podnik do České republiky dostal. Celý víkend byl super profesionálně připravený, O2 arena se předvedla ve skvělém světle a myslím, že mile překvapila širokou "koňskou" veřejnost. Jsem rád, že jsem u toho mohl být.
Co pro vás bylo největším zážitkem při Global Champions PlayOffs?
Pro mě osobně to bylo finále jednotlivců. Podle mého názoru to byl jeden z nejtěžších halových parkurů, co jsem kdy viděl.
Zúčastnil jste se letos Světových jezdeckých her i závodů v O2 areně. Dají se tyto dvě prestižní akce porovnat?
Myslím, že se to srovnávat vůbec nedá. Globálka je spíš uzavřená společnost. I když týmy spolu drží a navzájem si fandí, necítím ze členů jednotlivých družstev takové čisté emoce jako při Pohárech národů, natož při ME nebo MS. V Tryonu byl největší zážitek právě Pohár národů, je skvělé vidět, jak jednotliví jezdci bojují za svou zemi. Je tam neuvěřitelná soudržnost.
Rok 2018 je minulostí. Jaký pro vás byl?
Celou loňskou sezonu nás provázela spíš smůla, o to víc si vážím jednotlivých úspěchů. Takže když to shrnu ze sportovního hlediska, asi se víc těším na rok 2019. (úsměv)
Který z úspěchů byste přesto vypíchl, co vám z minulého roku utkví v paměti?
Nedokážu vyzvednout jeden zážitek, každopádně nezapomenu na CSIO Linz, kde Cento předvedl další za svých skvělých výsledků v Poháru národů. A na CSI Olomouc a CSIO Budapešť, kde zase předvedl svoji třídu Quimero.
Co čekáte od příští sezony? Jaké jsou Vaše plány a čeho byste chtěl v novém roce dosáhnout?
Plány máme s Hanou Rechovou, majitelkou stáje Arcus, již několik let stejné: zdravé koně a budeme se snažit o co nejlepší výsledky na co nejvyšších závodech, kam se dostaneme. Rádi bychom byli i nadále platnými členy české reprezentace a podali v kvalifikaci na olympiádu co nejlepší výkony.
Odpočinul jste si během vánočních svátků, nebo jste se spíš už nemohl dočkat dalších závodů?
Na odpočinek v posledních letech moc času nezbývá, i proto bych chtěl moc poděkovat všem spolupracovníkům v stáji Arcus Engineering Czech a své rodině, hlavně manželce Anetce, že se mi pořád snaží ze všech sil pomáhat a tlačit kupředu. Ten největší dík samozřejmě patří paní Rechové, majitelce koní, se kterými pracuji, a stáje Arcus. Letos spolu začínáme desátou sezonu, to si myslím, že je ten nejlepší důkaz poctivé spolupráce a důvěry. Díky tomu všemu se do sezony 2019 neuvěřitelně těším.
