Oznámení o konci rychlobruslařské kariéry
V rychlobruslařském prostředí se pohybuji od čtrnácti let. V českém týmu jsem získala titul
juniorské mistryně světa a účastnila se dvou olympijských her. Po těch v Soči, kde jsem ze
svých výsledků nebyla nadšená, jsem stála před rozhodnutím, jak dál. Jsem tělem i duší
sprinter a specializovaný sprinterský trénink se v českém týmu nedělal a nedělá. Pokusy, jak
ze mě vyrobit vytrvalce, úspěšné také nebyly. Musela jsem proto najít jiné řešení.
Odstěhovala jsem se do Nizozemí, kde má rychlobruslení velkou tradici a tamní trenéři
rozsáhlé zkušenosti a bruslila jsem tam. Přišla jsem do země, kde je vrcholové rychlobruslení
organizované naprosto specificky. Týmy fungují podobně jako cyklistické stáje a jsou
financované z neveřejných zdrojů. Nicméně náš sport celkově funguje na principu národních
reprezentací, takže jako cizinec v jakémkoliv komerčnímu týmu nikdy nemáte stejné
postavení jako rodilý Nizozemec, bez ohledu na výkonnost.
Byly to zajímavé čtyři roky, jemně řečeno. Vzala jsem si jenom brusle, tašku a jela. Musela
jsem použít všechny peníze, které jsem měla, prodat auto, bydlet všelijak, naučit se další
jazyk a věřit ve správnost své volby. Bylo mi dvacet a věřila jsem, že mi narostou křídla. Jsem
zvyklá tvrdě pracovat a když se pro něco rozhodnu, umím za tím jít. Postupně jsem se
probojovala mezi světovou sprinterskou elitu a toto období završila olympijskou medailí a
celkovým druhým místem ve světovém poháru.
Můj odchod z českého týmu vyvolal nicméně silnou negativní reakci reprezentačního trenéra
Petra Nováka i Českého svazu rychlobruslení. Bohužel se přenesla, přes mé úspěchy nebo
právě kvůli nim, do osobní roviny. Byla jsem terčem série osobních útoků, líčená přátelům,
sportovním partnerům i médiím jako zrádkyně, nevděčnice a někdo, komu není „česká cesta“
dost dobrá. Tento nepravdivý obraz mě trápil celé roky. Miluji svoji zemi a jsem vlastenkou, i
když zní tohle slovo jako z dob národního obrození. Pocházím ale ze staré krkonošské rodiny,
mám srdce pevně ukotvené v našich kopcích a možnost reprezentovat svou zemi pro mě
vždycky byla čest a srdeční záležitost. Po celé roky jsem všechny útoky nechala bez
komentáře a neoplácela stejné stejným. Není mi to blízké. Jsem sportovec, je pro mě zásadní
hrát fér. Žiju v cyklu výher a proher, věřím v tvrdou práci a v to, že za člověka mluví jeho
skutky. Doufala jsem, že když budu trpělivá a pokojná, časem se všechno uklidní a vztahy se
narovnají.
Po letošních olympijských hrách jsem se vrátila do Nizozemí, kde jsem měla nadále trénovat.
Bohužel se v tamním rychlobruslení začaly odehrávat dramatické změny, s nimiž jsem
nemohla počítat. Týmy se rozpadly, což je po sezóně obvyklé, ale nevznikaly žádné nové, což
obvyklé není. Sponzoři se zatím přesunuli jinam a vleklá jednání se táhla až do května.
Zatímco v ostatních zemích se rozbíhala příprava na další sezónu, v Nizozemí se stále
jednalo. Tým, s nímž jsem byla předběžně domluvená na spolupráci v tréninku, nakonec zcela
nečekaně vůbec nevzniknul. Bez podpory se za těchto okolností ocitla i absolutní tamní
bruslařská špička, ale pro tu národní federace vytvořila záchranný program. Já ovšem
reprezentant Nizozemí nejsem, a proto jsem okamžitě osobně začala shánět nové místo, kde
bych mohla trénovat.
Jak jsem už řekla, specializovaný sprinterský trénink se v českém týmu nedělal a nedělá.
Proto jsem se tedy v květnu domluvila s polským týmem sprinterů a jeho trenérem. Zcela
oficiálně. O situaci jsem podrobně a bez prodlení, tedy ihned, informovala předsedu Českého
svazu rychlobruslení (svaz zastřešuje národní reprezentaci) a sekci ministerstva vnitra
OLYMP CSMV (hradí přípravu svých sportovců a je mým zaměstnavatelem). Důkazem je
mimo jiné to, že mi svaz vyřizoval patřičná víza a OLYMP hradil přípravu podle
naší zaměstnanecké smlouvy. Byla jsem tedy v klidu a zcela připravená vstoupit do další
sezóny a naplno se připravovat.
Bohužel jsem byla z klidu jako už mnohokrát rychle vyvedena. Český reprezentační trenér
Petr Novák zpochybnil v médiích úroveň polského týmu a kvality jeho trenéra. Také vyjádřil
názor, že jsem pomalá. Dále dodal, že jsem o svém nástupu do tohoto týmu nedostatečně
informovala. Tuto lživou podpásovku jsem inkasovala ve vrcholné fázi předsezónní přípravy.
V době, kdy se sportovec soustředí na výkonnost, je v extrémním tréninkovém zatížení a je
nezbytné, aby se mu plně věnoval. Nejsem už ani překvapená. Přesně touto dobou si mohli
zájemci negativní vyjádření Petra Nováka o mém charakteru a mém zahraničním týmu v
novinách přečíst už několikátý rok. A já si mohla vychutnat to ticho, které vydávali všichni,
kdo mě mohli a měli podpořit, protože můj příběh celé roky znají.
Letos už říkám dost.
Tato lživá verze je tak nehorázná, že mě přiměla ke změně postoje. Jakmile jsem se o tomto
vyjádření do médií dozvěděla, míra mé ochoty k podřízení se byla překonaná. Ačkoli jsem v
tu chvíli byla na důležitém soustředění v Minsku, bylo mi jasné, že už musím přijmout nějaké
řešení. Přiletěla jsem tedy domů a přemýšlela, jak dál.
Sport v jeho extrémní podobě je můj život, baví mě, jsem v dobré fyzické kondici, zdravá a na
sezónu připravená. Připravená závodit. Stejně jako jsem připravená šířit slávu své země
jediným způsobem, který umím. Abych to mohla dělat, mám dvě možnosti.
Zaprvé: pokračovat tak jako doteď. To mi přijde lidsky nedobré.
Zadruhé: stát se občanem jiné země a bruslit za ni. To mi nevyhovuje.
Snažím se žít tak, abych mohla být hrdá na to, co dělám. Ale stejně potřebuju být hrdá i na to,
co nedělám. Nemůžu ze svých principů ustoupit jenom proto, že se mi teď nehodí. Proto jsem
zvolila poslední možnost, která se ještě nabízí.
Přestanu se toho všeho účastnit.
Děkuji své rodině, přátelům a všem, kteří mě po mé bruslařské cestě doprovázeli. Děkuji
OLYMPU CSMV, které mi vždycky bylo spolehlivým a naprosto špičkovým profesionálním
partnerem, a svým osobním partnerům, pardubické firmě ERA a nizozemské firmě Control
Seal, bez jejichž materiální i lidské podpory bych se neobešla. Děkuji také Polské bruslařské
federaci, týmu polských sprinterů a trenéru Tuomasi Nieminenovi, že mě vzali mezi sebe, a
omluvám se jim za to, že to celé skončilo tak brzy.
Víc se k celé záležitosti vyjadřovat nebudu a děkuji všem, že to budou respektovat.
Zveřejnil(a) Karolina Erbanova dne 27. August 2018