Máte za sebou tři olympiády, ve sbírce dvě medaile z mistrovství světa i vítězství Světovém poháru. Které z vašich úspěchů řadíte mezi nejcennější?
Především z mistrovství světa stříbro z roku 2005 a bronz o čtyři roky později. Dále je to celkové druhé místo v celkovém hodnocení Světového poháru a šestá příčka z roku 2006 na olympiádě v Turíně. Zklamaná jsem nebyla ani z devátého místa v roce 2014 na olympiádě v Soči, protože bodové rozdíly v konečném pořadí byly nepatrné.
Existuje něco z vaší závodní činnosti, na co nikdy nezapomenete?
Určitě to je malér z 13. ledna 2010, kdy jsem si při tréninku v americkém Deer Valley přetrhla zkřížený vaz v koleni. Bylo to přesně měsíc před olympiádou ve Vancouveru, kde jsem chtěla bojovat o některou z medailí. Z mého přání sice okamžitě sešlo, nicméně nakonec jsem s ortézou na olympiádě startovala a postoupila do závěrečného šestnáctičlenného finále.
Jaká je současná situace v českém táboře?
Jízdě v boulích se věnují v Jablonci, Liberci, Ostravě a Šumperku, ale závodníků s určitou výkonností je minimum. V ženách to není nikdo a v mužích pouze Honzig a jeden Čechokanaďan, pro něhož však po zlomenině klíční kosti letošní sezona už skončila. Talentovaní boulaři se pořád jen hledají, ale zda to jsou například dvanáctileté žákyně, je samozřejmě velkým otazníkem. Už před lety vznikala za mnou dost velká díra, která se stále zvětšovala, takže dnes je v českém ženském táboře pusto a prázdno. Kluci na tom nejsou o mnoho lépe, ani jeden ze zmíněných boulařů se na mezinárodní scéně ještě neprosadil.
Není to horšími podmínkami, než jaké jste měla vy?
Poslední dva roky je v Jizerských horách nádherná boulová trať a zvláště při letošních výborných sněhových podmínkách mohla být plně využita. O té se mé generaci ani nezdálo. Přehlédnout nelze ani stálý boj o peníze. Já jsem na jednu sezonu potřebovala kolem tří milionů korun, které jsem získala od Dukly Liberec, pěti sponzorů, lyžařského svazu a každé čtyři roky od olympijského výboru. Hodně samozřejmě záleželo na tom, jaké jsem měla ve velkých závodech výsledky. Dnešní mladíci je zatím nemají, ale ani mé začátky nebyly z ekonomického hlediska jednoduché. Cesta na vrcholovou úroveň není jednoduchá.
Jaké šance na dnes začínajícím šampionátu dáváte Honzigovi?
Na startu bude přibližně kolem třiceti závodníků, a kdyby se mu podařilo protlačit se mezi 16 nejlepších, považovala bych to za velký úspěch. Světová konkurence je v současnosti velká a Honzig potřebné zkušeností na vyšší příčky zatím nemá.
A po jaké životní dráze jste se vydala?
Především se na rodičovské dovolené plně věnuju patnáctiměsíčnímu synovi Filipovi. Ve volných chvílích rekreačně sportuju, dokonce jsem se dvakrát vrátila k jízdě v boulích. Ale příprava na moji pátou olympiádu to nebyla. (smích)
