Ve 23 letech máte bohužel už hodně tlustý chorobopis. Nejhorší byl ale asi pád před dvěma roky. Můžete popsat, co se přesně stalo?
V prosinci 2020 jsem byla na soustředění v rakouském Pitztalu. Jela jsem poslední jízdu v trati a na sérii boulí jsem brzo sešlápla tu, v níž se mi následně zaseklo prkno, a v rychlosti mě to vystřelilo pryč. Semlelo mě to a já jsem se zastavila o pár boulí dál. Ležela jsem na břiše a pod sebou měla ruku, kterou jsem nemohla pohnout. Slyšela jsem, že za mnou jedou další, a modlila jsem se, aby mě ještě k tomu nesrazili.
Věděla jste hned, že je to vážné?
Zastavil u mě kamarád Radek a přispěchal za mnou i trenér. Otočili mě na bok a já jsem cítila, jako kdyby mi vypadla celá noha z boku, začala jsem na ně křičet, ať mě otočí zpátky, že je něco špatně. Trenér mi sáhl na nohu a ptal se mě, jestli ji cítím. V tu chvíli jsem si říkala, že jsem asi ochrnula na nohy, protože jsem nic necítila.
Ležela jsem na břiše a Radek mi podpíral ruku a držel ji nad hlavou. Protože to byla velká bolest, tak už ani moc nevím, co se přesně dělo. Přiletěl vrtulník, rozstříhali mi oblečení a píchli mi něco do vršku dlaně. Potom jsem odletěla do nemocnice a druhý den proběhla devítihodinová operace stydké kosti, ramene, pažní kosti a lokte.
Co všechno jste musela podstoupit, abyste se vrátila zpátky na prkno a do závodů?
Čtrnáct dní jsem ležela v nemocnici, kde jsem mimochodem prožila své první Vánoce na lůžku a byla to hrůza. Potom jsem strávila dva měsíce ležením na zádech v posteli, protože mi nechali srůstat prasklou pánevní kost, která nebyla záměrně operována. Měla jsem nejlepší servis, jelikož jsem doma měla sestry a rodiče, kteří pro mě udělali první poslední.
S čím vším jste potřebovala pomoct?
Jídlo, česaní vlasů, sprcha nebo zvedání ze záchodu byla malá součást všeho, co pro mě dělali. Protože mám šikovnou sestřenku Ivušku, která je fyzioterapeutka, tak jsem taky měla nejlepší domácí rehabilitaci a fyzio. Taky má na mém uzdravování velikou zásluhu bratranec Jiřík, který se mnou doma strávil měsíc a dával mi do kupy ruku a hlavně jizvu, která mi zůstala. Když už jsem mohla chodit o berlích, začala jsem chodit na rehabilitace do Jilemnice do Sano centra, kde mi taky moc pomohli.
Jak dlouho tedy rekonvalescence trvala?
Celý březen jsem se učila znovu chodit a taky se mi konečně povedlo hýbat s rukou a třeba i zvednout pořádně skleničku s pivem. V dubnu už jsem stoupla na prkno ve Špindlu a byl to teda pocit k nezaplacení, ale zároveň katastrofa. Bolela mě ruka, bolel mě šroub, který mám v pánvi, a jezdila jsem strašně. Ale po čtyřech měsících jsem byla na prkně a cítila jsem se jako královna, že jsem to vůbec zvládla.
Po takovém zranění by i bylo logické, že při pomyšlení na prkno budete mít strach a respekt. Proběhlo vám hlavou něco takového?
Popravdě při prvním měsíci ježdění jsem byla sama překvapená, že jsem neměla strach a převažovala spíš chuť co nejvíc jezdit a dohnat vše, co jsem zameškala. První zlom přišel na soustředění, zase na Pitztale, kde se na mně podepsala psychika.
Měla jste blok?
Viděla jsem tu část tratě, kde jsem spadla, a nebyla jsem první dva dny schopná trať projet. Vždycky jsem dojela dolů k vysílačce a jenom jsem brečela z toho, že to prostě neprojedu. Třetí den jsem se hecla a konečně jsem trať projela. No a od té doby jsem se celou sezonu cítila psychicky jakž takž dobře. Měla jsem respekt, ale řekla bych, že mě ten strach a celkově zranění posílilo.
I Eva Samková si v minulosti prošla spoustou zranění, a nakonec se dokázala zase dostat do formy, motivovala vás třeba na dálku nějak?
Po mém příspěvku o zranění, který jsem dala na Instagram a Facebook, se strhla lavina zpráv a komentářů, mezi kterými byly i ty od Evky. Nestíhala jsem vůbec odepisovat, protože jednou rukou a ještě k tomu levou to vůbec nešlo. Musím říct, že jsem dostala moc krásných zpráv podpory, které dostávám i teď rok a půl po zranění. Všem, kterým jsem nestihla odpovědět, tak tímto ještě jednou moc děkuju.
O místo v reprezentačním týmu jste přišla, je šance se vrátit zase zpátky?
Ano, reprezentační smlouvu můžu dostat zpět, pokud si vyjedu umístění v závodech Evropského a Světového poháru. To je můj hlavní cíl pro letošní sezonu.
Na Facebooku jste přiznala, že jste zatím využila možnosti a zázemí pro přípravu u slovenského týmu, můžete tedy prozradit, jak a s kým konkrétně spolupracujete?
Spojila jsem se se slovenským snowboardcrossovým týmem pod vedením Juliuse Hermely. Zrovna jsme na cestě na Pitztal, kde je momentálně dost sněhu, a nemůžu se dočkat, až do toho začneme dupat.
Na Hithitu vybíráte peníze na splnění snu o cestě na univerziádu, co je k tomu potřeba?
Hithit není jen o univerziádě, ale o zaplacení celé mé letošní sezony. Konkrétně univerziáda mě bude stát okolo 80 tisíc, a to samozřejmě nepočítám soustředění, na které je potřeba jet, abych kvalitně natrénovala. Ideální scénář na letošní sezonu je: vyjet si zpět reprezentaci, jet na univerziádu a absolvovat samozřejmě i Evropské a Světové poháry.
Abyste mohla jet na univerziádu, musíte studovat vysokou školu, ve vašem případě je to ekonomka. Jaká konkrétně?
Studuji na VŠ Ambis v Praze, obor Ekonomika a management podniku + Arts a event management. Úplně původně jsem chtěla studovat produkci nebo fotografii, kam jsem se bohužel nedostala. Druhá volba byla ekonomka a Ambis se mi líbil, tak jsem nastoupila sem a jsem moc spokojená. Teď jsem ve třeťáku, takže píšu bakalářku a mám v plánu ještě pokračovat ve studiu.
Co je téma bakalářky?
Zhodnocení ekonomické situace rodinné firmy. Máme rodinnou firmu Burák, která vyrábí dřevěné výrobky do domácnosti. Sama jsem někdy na dílně a vyrábím poličky, držadla a podobně. Bakalářka se mi tak snad bude psát jednoduše.
Takže s vaším vzděláním jednou převezmete management firmy?
Mám tolik zájmů, že sama zatím netuším, co budu dělat. Ale tahle možnost tady určitě taky je.
