Oštěpařská legenda, která oslaví 16. června čtyřicátiny, má před sebou ještě poslední výzvu: vyhrát mistrovství Evropy.
"Chci skončit symbolicky; tam, kde jsem začal," připomněl své první ME před dvaceti lety ve Stuttgartu. V letošním roce se koná ME v Göteborgu a právě kontinentální titul v bohaté Železného sbírce chybí. "Když budu zdravý, je určitá šance, abych byl letos úspěšný."
Právě zdraví Železného výkony v posledních letech značně ovlivňovalo. Podstoupil operaci ramene i zad, kvůli nimž musel se závoděním na dlouhé měsíce přestat. "Až skončím, nejvíce si oddychne Pavel Kolář," jmenoval s úsměvem známého fyzioterapeuta, který se poslední roky staral o oštěpařovo zdraví.
Kromě evropského titulu již rodák z Mladé Boleslavi dosáhl prakticky všeho. Již v roce 1987 získal první velkou medaili za třetí místo na MS v Římě, zanedlouho poté hodil v Nitře světový rekord. V následující dekádě si pak oštěpařský sektor doslova podmanil. Na olympiádě vyhrál oštěpařskou soutěž třikrát za sebou, což se nikomu v historii nepodařilo, navíc má stříbro i ze Soulu 1988.
Vynikající švih neunikl ani pozornosti baseballových skautů z MLB - profesionální tým Atlanta Braves jej zkoušel v roce 1996 coby nadhazovače. Železný předvedl v testech skvělý nápřah i sílu, přesnost nadhozu však funkcionáře zámožného klubu nepřesvědčila.
Po triumfu na olympiádě v Sydney před šesti lety se pak na Železného doslova sesypala individuální ocenění. Pošesté se stal nejlepším českým atletem, potřetí vévodil anketě Sportovec roku a v listopadu 2000 byl v Monte Carlu vyhlášen nejlepším sportovcem světa. Na předávání cen se ale usměvavému atletovi moc nechtělo: "Tuhle snobárnu prostě nemám rád. Teď jsem ale spokojený, že jsem sem přijel."
Sláva a úspěchy, ke kterým patří i trojnásobný zisk titulu mistra světa a deset let nepřekonaný světový rekord 98,48 metru z Jeny, Jana Železného příliš nezměnily. Když má chuť, zajde s kamarády do hospody na pivo, kde si neodpustí ani cigaretu. Relaxuje nejradši u vody na rybách, o rodinnou pohodu v Kosmonosech se stará manželka Marta, syn Jan a dcera Katarina.
O náplň dnů příštích se čtyřnásobný nejlepší český sportovec obávat nemusí. Již od roku 1999 působí s přestávkami v Mezinárodním olympijském výboru (MOV), neúspěšně kandidoval i na předsedu ČOV. Rád předává své zkušenosti mladým a jeho názory mají nejen ve světě atletiky velkou váhu.