Trojnásobný mistr světa a olympijský vítěz se na šampionát sice kvalifikoval, ale zkraje roku byl na operaci achillovky a necítil se natolik zotaven, aby absolvoval dva závody za dva dny.

Vyslyšel však prosbu svého hlavního mecenáše firmy Mizuno, jednoho z největších sponzorů mezinárodní atletické federace
IAAF, v pátek sedl do letadla a večeřel už v Helsinkách s Romanem Šebrlem. V sobotu se celý den věnoval finským dětem a navečer zamířil zpátky domů. "Chci se připravit na závody," vysvětlil důvod rychlého návratu. V pátek ho čeká závod Zlaté ligy v
Curychu.

"Finsko je Finsko, mám k němu vztah, takže jsem tady," řekl v rozhovoru pro ČTK a Blesk. S dětmi sportoval na fotbalovém
stadionu vedle olympijského stánku. Jeho dominantu, věž Mattiho Järvinena, tak viděl jen z dálky. "Jak je vysoká?" ptal se
Železný. Dostalo se mu odpovědi - 72,71 metru. Přesně tolik hodil oštěpař Järvinen na OH v Los Angeles 1932, kdy soutěž vyhrál a na stupních vítězů skončili jen Finové.

Podepisoval se dětem na startovní čísla, nechával se fotit a také si hodil oštěpem. Ale jen umělým dětským. "Některé děti byly
docela šikovné. Pozná se, kdo to v sobě má. Už jak oštěp chytí do ruky, přirozeně se rozběhne a odhodí. Jak tam dá tu levou nohu a trochu natáhne ruku," popisoval, jak si všímal šikovnosti dětí. Finsko je země oštěpu zaslíbená, má sedm olympijských vítězství a tři mistry světa.

A nebyla škoda tady ještě na jeden atletický večer nezůstat? "To ne," zakroutil hlavou. "Chci házet v Curychu a chci tam házet
dobře. Trénoval jsem, ve čtvrtek jsem házel. Musím domů, abych zase něco udělal," vysvětloval přílet 'na otočku'. Ani nehodlal
přijet dřív, neboť soutěž oštěpařů chtěl vidět v televizi. "Úplně v klidu, ne na stadionu. Jsem pořád ještě závodník, to je trošku
něco jiného," vykládal.

Držel palce domácímu favoritu Terovi Pitkämäkimu, jenž byl čtvrtý. Železný mu poslal textovku: "Nic se neděje, život jde dál
a tvůj čas přijde." Dostal dvojsmyslnou odpověď v narážce na deštivé finále. "Je to pro mě teď těžké, ale doufám, že pro mě
jednou také bude svítit slunce," napsal mu Fin. A bude? "Určitě. Ten kluk je typ, jakého bych si vybral k trénování. Má v sobě
něco velkého, o tom jsem přesvědčený," tvrdil Železný.

Kvalifikaci, v níž stačilo průměrných 77,08 m na postup, i finále, v němž medaili bral nevýrazný výkon 83,54 m, prožíval v
klidu. "Pro mě bylo nejtěžší říct, že nepojedu. Pak už to beru jako fakt a nemám s tím problém. Prožíval jsem to jako většina
diváků," vykládal. Nechtěl spekulovat, jak by skončil. "Ale v kvalifikaci naházeli kluci málo," upozornil. Nevadil by mu déšť
ani vítr. "Nebojím se házet v dešti a vítr fouká všude. Ale ta zima, to by mi vadilo," dodal.