Nejdelší výkon historie bude Janu Železnému patřit ve čtvrtek už deset let a nejlepší atlet světa z roku 2000 věří, že ještě nějaký ten pátek v čele tabulek vydrží.
Když na jaře v roce 1996 cítil velkou formu, zavolal svému tehdejšímu manažerovi Janu Pospíšilovi. "Honzo, sežeň závod, je jedno, co a za kolik peněz to bude, cítím fazonu jako hrom," řekl mu prý tehdy. Naskytl se malý nevýznamný mítink v Jeně, který později organizátoři vinou nedostatku financí mítink zrušili.
Železný tehdy naložil ženu a děti do auta a vyrazil, aniž by to tušil, k jednomu ze svých největších momentů v kariéře. "Závod se opozdil, ještě jsem si zapomněl masážní emulzi, ale byly ideální podmínky a já hned prvním pokusem hodil daleko, i když se mi smekla noha," vzpomínal dnes na tiskové konferenci.
Hlavou mu tehdy hned prolétla myšlenka: "Ty blázne, to je forma." Stačilo, aby trefil oštěp pod správným úhlem jako nikdy v kariéře. "Už za letu jsem věděl, že to je daleko," vyprávěl. Tehdy neměl přitom moderní karbonový oštěp, kterými se háže dnes, jinak by výsledný výkon mohl být prý ještě lepší.
"Šlo to snadno, ale mohl jsem hodit dál, na stovku jsem ale v tu chvíli už nemyslel, což možná byla chyba. Hned jsem to měl využít," káral se po deseti letech. Ke svému nejlepšímu výkonu se už nikdy výrazně nepřiblížil on ani nikdo z jeho soupeřů. "No a pak jsem jel domů," skončil se smíchem vyprávění o své rekordní cestě do Německa.
Proč ho deset let nikdo nepřehodil? "Protože to je asi vážně daleko," přemítal s úsměvem Železný, jehož výkon je nejlepším světovým rekordem podle maďarských bodovacích tabulek. "Ale to se nedá srovnávat," mávl rukou nad statistikou. A existuje vůbec někdo, kdo by ho mohl z tabulek vymazat? "Určitě někdo přijde, nejsem tak výjimečný," řekl skromně.
Je ale trochu ješitný a přizná to. "Takže z toho hlediska by ještě chvíli mohl vydržet, ale pro atletiku by bylo lepší, kdyby ho někdo přehodil," řekl. Aktuálně vidí jen dva možné adepty. Fina Tera Pitkämäkiho a olympijského vítěze Andrease Thorkildsena z Norska. "Snad se toho překonání rekordu dožiju," vtipkoval Železný.
Dnes mohl výročí slavit jako malé dítě narozeniny. Dostal od organizátorů Zlaté tretry, kde se představí domácímu publiku naposledy v kariéře, dort. A na něm ve světle deseti hořících svíček zářila čokoládová čísla 98,48.
"Kdy jsem naposledy dostal dort? No, když jsem si ho koupil v cukrárně," přemýšlel s úsměvem, než ho rozkrojil a nabídl jako první dámě, vedle stojící oštěpařce Nikole Brejchové. "Nebojte, dostanete taky," říkal ostatním, ale hned dodal: "Tedy když zbude, já miluju sladký," smál se.
V Jeně tehdy dostal odměnu 10.000 marek, zatímco dnes se vyplácí za rekordy 50.000 dolarů, při mistrovství světa a finále Grand Prix dokonce jednou tolik. Ale Železného to nemrzí ani trochu. "Kdybych se letos rozhodl vydělávat peníze, objedu všechny mítinky, zamávám lidem a manažeři mi to rádi zaplatí," vysvětloval.
Z toho by ale neměl dobrý pocit, atletiku dělal a dělá nikoliv pro peníze, ale pro dobrý pocit a proto, aby vyhrál olympijské hry. A to se mu povedlo hned třikrát, stejně jako na mistrovství světa. "Můžou mi to lidi věřit nebo ne, ale jak se říká - s holým zadkem jsme na zem přišli a s holým odejdeme."
