Sedminásobná česká rekordmanka a účastnice olympiád v Londýně a v Riu de Janeiru ukončila kariéru netradičně na dálku. Důležité životní rozhodnutí padlo koncem roku 2021 z Austrálie, kde nyní žije a působí jako instruktorka pilates. O svém příběhu se rozepsala i v projektu Bez frází.
"Nechtěla jsem natahovat něco, co bylo neodkladatelné. Věděla jsem, že kdybych to natahovala o další půlrok, byla bych nešťastná. Když mám něco nevyřešeného, tak to chci vyřešit," vysvětlila rozhodnutí dnes 30letá Závadová.
Nesplnil se jí tak jeden velký sen. "Říkala jsem si, že poslední závod bych chtěla mít doma a zazávodit si před domácím publikem. Ale pravda byla taková, že jsem od té doby do vody nevkročila. Jestli jsem si byla zaplavat třikrát…" uvedla.
Konec proběhl ve "starém stylu": závodnice napsala všem svým blízkým dopis. "Měla jsem vždycky ráda psaní. Napsala jsem proto takový dopis na rozloučenou, trvalo mi to asi týden. Nechtěla jsem na nikoho zapomenout. Kariéra byla fajn a byli tu lidé, kteří mi hodně pomohli. A pomohli mi vlastně do Austrálie," vysvětlila.
Od "protinožců" nemohla od roku 2020 kvůli proticovidým opatřením vycestovat domů do Česka, aniž by se mohla zase vrátit do nového australského domova. "Když se tu snažíte pět let prorazit, což jako cizinec nemáte snadné v žádné zemi, tak to nechcete jen tak vzdát, protože vám to vláda nařizuje," prohlásila Závadová.
S tímto rozhodnutím řada, často i blízkých, lidí nesouhlasila. "Dokonce i moje rodina nechápala, proč se nechci vrátit domů. Že si mám zabalit a odjet. Říká se: sejde z očí, sejde z mysli. Doma je doma a velmi rychle byste zapomněli na tady tu krásnou zemi. Cesta zpátky je hodně těžká. Zakořeníte, najdete si práci. Jsem tady a vypadá to, že tu zůstanu," popsala složité pocity rodačka z Ostravy.
Důležité pro bývalou českou reprezentantku bylo, že jí po celou kariéru zůstalo plavání radostí. "Největší jistotou pro mě byla rodina, že mě budou podporovat a nikdy mě nenutili a neřekli mi: Musíš plavat! To byla pro mě ta největší životní výhra," vyznala se Závadová.
Závodnice se vydala do Austrálie proto, že cítila potřebu změny. S jednosměrnou letenkou a aniž by tam znala jediného člověka, to byla radikální změna.
"Trošku mě bolelo, že všichni viděli jen to, jak si tady užívám na pláži. Prvních šest měsíců jsem o víkendech nechtěla s nikým mluvit a chtěla být sama. Byla jsem rázem v úplně jiném světě. Ale nikomu jsem to neříkala, protože takhle jsem si to vybrala. Jen jsem poprvé v životě brečela tátovi do telefonu," přiznala.
V hlavě ale pořád měla cíl, za kterým si šla, a ten jí dával sílu. "I díky tomu jsem si po deseti letech zaplavala svůj nejlepší výsledek."
Nakonec se ale česká plavkyně otevřela a přijala australský způsob života se vším všudy. "Chtělo to čas. Ze začátku je to hodně únavné. Z česky mluvící země jdete do anglické a na to, žít jinde, jsem nebyla zvyklá. Všechno si musíte vybudovat znova a chvíli to trvá. Je tu jiná kultura, jiné vtípky, jiné jídlo…" popsala Závadová.
Teď je z velké země na jižní polokouli její nový domov. "Austrálie byla vždycky mým snem. Už v šestnácti na prvním mistrovství světa jsem viděla Australany, jak jsou všichni veselí, a něco mě k nim táhlo. A samozřejmě, Austrálie je plavecká velmoc. Tady všichni musí plavat, protože je to vlastně v zájmu bezpečnosti. Sportovci tu působí jako vzory. Když jsme řekla, že jsme byla na olympiádě, tak všichni kolem věděli, že je za tím tvrdá práce. Sportovci jsou zde uznáváni, to v Česku vždycky tak úplně není," dodala Závadová.
