Zlín - Někdejší čtvrtý hráč světového žebříčku. Také olympijský vítěz. A jaký je Miloš Mečíř dnes?

Usměvavý, štíhlý, s klasickým vousem, příjemný, muž začínajícího středního věku, ale bez bříška. Pohodář.

Nehrající kapitán slovenské reprezentace si přijel zahrát do Zlína na rozlučkovou exhibici Jiřího Nováka s velkým tenisem. Při té příležitosti poskytl hráč, jehož běh po dvorcích kdysi připodobňovali k pohybu kočky, rozhovor Aktuálně.cz.

A: Čemu se teď věnujete?

"Charitě, dětem Klukovi je devatenáct, má už devět bodů na ATP (hrdě, s úsměvem)."

A. Miloslav má ale taky sestru

"Milá, malá, moja Lucka se snaží, má čas, ale už hraje taky závodně"

A: Je ve Vás jako šéfovi daviscupového týmu po porážce s Koreou kus hořkosti? Proč nehrál Dominik Hrbatý?

"Dominik dlouho laboruje se zraněním, musí se vyléčit. Prohráli jsme, ale nadějné kluky u nás vidím."

A: Kohopak?

"Martin Kližan sice neuspěl proti Koreji, ale je to vítěz juniorky na Rolland Garros, ještě nemá 18. Lukáš Lacko má 20, taky tenis hodně umí. Kluci potřebují dostat tu a tam za uši, pak se budou zlepšovat, Korejci byli lepší."

A: Pojďme zpátky k vám: Kdy jste hrál svůj nejlepší zápas?

"V deseti letech, vyhrál jsem mistrovství okresu Prievidza v žácích, tehdy mě to nastartovalo, díky otci, který mě trénoval."

A: A co vítězství v Soulu. Vzpomenete si ještě na olympiádu v roce 1988?

"Jasné. V semifinále proti Edbergovi to byla superbitva, vyhrál jsem proti tehdejší světové jedničce v pěti setech. Proti Mayottovi  z USA to pak bylo o něco jednodušší (3:1 - pozn. red). Moc si toho olympijského vítězství vážím. Bylo pro Čechy i Slováky, pro Čechoslováky. A je dobře, že se dodnes mají rádi."