Jablonec nad Nisou - Před více než pěti měsíci se její život během jediné nešťastné vteřiny obrátil vzhůru nohama.
Biatlonistku Veroniku Zvařičovou při tréninku na kolečkových lyžích v jabloneckých Břízkách ošklivě srazilo osobní auto.
Čtyřiadvacetiletá dívka po fatální nehodě utrpěla děsivé množství vážných zranění: zlomenina lebeční kosti, zlomenina pravé očnice, prolomení čelistních dutin, těžký otřes a drobné zhmoždění mozku, tříštivá zlomenina lopatky a dvojnásobná zlomenina klíční kosti, zlomenina kotníku a přetržení předního zkříženého vazu v koleni.
Dlouhé měsíce polehávala v různých nemocničních zařízeních, předpovědi nebyly veselé. Lékaři pochybovali, že Zvařičová zůstane bez následků.
Mladý organismus se ale hojí rychle, a tak se biatlonistka dočkala vysněného okamžiku. Zase se postavila na nohy a dokonce si obula lyže, byť zatím pouze kolečkové.
Pamatovat si to, na lyže by nestoupla
Nehodu si Zvařičová nepamatuje a sama přiznává, že je to dobře. Trauma z drsného karambolu by jí totiž pravděpodobně přinutilo skončit s biatlonem.
„Kdybych si to pamatovala, myslím, že už bych na lyže nestoupla. Raději bych dělala něco jiného, než biatlon, protože už takhle je to psychicky strašně těžké. Bolí to,“ říká rodačka z Krnova.
Z paměti jí zmizel celý osudný den. A také devět dní po nehodě. „Nevím ani, že jsem jela na trénink. Jen si vzpomínám na jedinou věc, protože jsem našla ve foťáku fotku z toho dne. Čekali jsme na trenéra a já viděla na zemi pohozenou pánskou plesovou botu. Smáli jsme se tomu, tak jsem to vyfotila a tu situaci si jedinou vybavuji. Pak už nic.“
Minulý týden byla poprvé plavat, na lyžích zatím může jen lehce klasiku. „Ta mi jde, protože se odrážím soupaž a nemusím otáčet rameno, které ještě cítím. Další problém je s kolenem, tam mě čeká ještě dlouhá rehabilitace. I u plavání mám problém, nemůžu plavat prsa, protože se tam kope nohama do stran,“ vypráví o svém zdravotním stavu.
Svaly jsou pryč a nemůže ani střílet
Na prognózy o návratu k závodění je pochopitelně ještě brzy. „Nemám vůbec žádnou fyzičku. Když jdu do kopce, strašně se zadýchám. Zatím nemůžu ani běhat. Musím nabrat svalstvo na ruku, abych vůbec mohla střílet. Sílu musím dostat i do stehna, moje noha vypadá úplně jinak, než dřív,“ popisuje úbytek svalové hmoty.
Přesto si neodpustí vyslovit tajné přání. „Nechci nic uspěchat, ale třeba v březnu, na konci sezony, bych si ráda zazávodila.“
Optimisticky už dnes smýšlejí také lékaři. „Nyní se již prognózy odvíjejí ne směrem, bude či nebude chodit, bude či nebude mít následky poranění mozku a podobně, jak se ubíraly zpočátku. Při poslední kontrole už jsme začali probírat lehkou tréninkovou zátěž s výhledem lyžování v nové sezoně,“ říká uznávaný ortoped MUDr. Martin Smetana na webu biatlon.cz.
Nehodu způsobila mimo jiné špatně řešená situace v tréninkovém areálu v jabloneckých Břízkách. Dráha pro biatlonisty se tam v jednom místě kříží s cestou pro automobily. Řeší se to nějak, nebo je důvod obávat se další tragédie?
„Byla jsem se tam podívat, dali tam aspoň retardér a snížili tu zatáčku, teď je do ní vidět lépe asi o patnáct procent. Je tam i velká cedule, která upozorňuje řidiče, aby byli více opatrní,“ podotýká Zvařičová.
Za nehodu si mohla sama?
Řidič octavie, který ji v květnu srazil, se jí omluvil dopisem. „Když jsem ležela na začátku v liberecké nemocnici, poslal mi dopis. Potom už vůbec nic. Asi je to tak lepší, už se k tomu nevracet. Nevím, jak bych reagovala, kdybych ho třeba potkala.“
Policejní vyšetřování incidentu stále probíhá a podle jablonecké mluvčí se případ do konce letošního roku nevyřeší. Podle Zvařičové je ale ve hře varianta, že za nehodu mohla ona sama.
„Prý je možné, že jsem měla dát přednost zprava. Přijde mi to trochu na hlavu, ale kdo ví. Ta cesta není ani v katastru a auta musejí mít povolení. Údajně ho ten řidič neměl a sehnal si ho až zpětně. Nevím,“ kroutí hlavou žena, která se doslova podívala smrti do tváře.
Nepříjemné lékařské procedury ještě nemá za sebou, čekají ji další operace. „Verču čeká ještě vyjmutí dalších kovů z ramene, hlezna a obličejových kostí. A velmi pravděpodobně i zákrok na nosní přepážce, která je následkem nárazu také hnutá,“ vysvětluje doktor Smetana.
Přesto už je psychický stav mladé závodnice mnohem lepší než v době, kdy kvůli zraněním nemohla používat ani kolečkové křeslo. Podporuje jí přítel, rodina, ale také kolegové biatlonisté a biatlonistky.
„Všichni z toho byli samozřejmě v šoku. Došlo jim, že se to mohl stát i jim. Mohli jet třeba dva kluci vedle sebe a auto je mohlo smést oba. Chodili za mnou do nemocnice, kolegové i trenéři. Nejvíc asi Gabča Soukalová a také Bára Tomešová, která u té nehody byla. Všichni z toho byli vyřízení, ale drželi při mně,“ oceňuje podporu po málem osudovém masakru Veronika Zvařičová.
