Praha - Vicemistryně světa ve skoku o tyči Kateřina Baďurová se v lednu chystala na halovou sezonu. Jenže si při tréninku přetrhla křížový vaz a bylo po účasti na světovém šampionátu.
Nyní už opět běhá, skákat o tyči ale zatím nemůže a možná se ani nestihne nominovat na olympiádu. Je to však její velký sen.
Prolomilo se mi koleno
Zranění si pětadvacetiletá atletka přivodila 20. ledna při soustředění na Tenerife.
„Dělali jsme různé odrazy na pláži. Při jednom z dopadů se mi koleno prolomilo dovnitř," popisovala hrůzný okamžik.
Po spěšném a komplikovaném přesunu se Kateřina dostala do českobudějovické nemocnice, kde byla dva dny po úrazu operována doktorem Scheichlem.
Jak poraněná srnka
Souběžně s rehabilitací na klinice v Motole začala tři týdny po operaci opatrně a velmi omezeně trénovat. Po šesti týdnech odložila berle a postupně mohla zatěžovat koleno.
„První pokusy byly krušné a velmi bolestivé, jak jsem mohl usoudit z textových zpráv, kde mi psala, že se cítí jako poraněná srnka," řekl manažer Baďurové Libor Varhaník.
Sportovkyně jeho slova upřesnila: „Úplně na začátku to nebyla ani ta srnka. Abych se vůbec rozběhla, musela jsem zapojit snad všechny svaly na těle."
Současný stav už je mnohem lepší. Rekonvalescentka nabírá už podobnou rychlost a vytrvalost jako před zraněním.
„Problémy mi nedělají ani speciální cvik na laně či kladkách, což jsou speciality mého trenéra,"dodala s úsměvem svěřenkyně Boleslava Patery.
Na olympiádu se nepoženu
Z této fáze je ale ke skokům o tyči ještě velmi daleko.
„Nedokážu říct, kdy začnu. Vše bude záležet na tom, jak půjde léčení. Rozhodně nechci nic uspěchat a za každou cenu se hnát za účastí na olympiádě, byť bych na ni samozřejmě ráda jela," říká.
Tento přístup schvaluje i doktor Scheichl. Upozorňuje že koleno tyčkařky bude ještě půl roku velmi náchylné ke zranění. Nicméně dodává: „Pokud nenastanou nějaké komplikace, měla by být do olympiády zdravá."
Janků musel prát i vařit
Kateřina Baďurová rozhodně během nucené pauzy nezahálela. Studentce ekonomie se podařilo téměř uzavřít pátý ročník, kromě toho v posilovně naháněla chybějící svaly.
Její zranění mělo i další výhodu. Velkou část chodu o domácnost přenechala svému příteli, výškaři Tomáši Janků.
„Musel například uklízet, prát, vařit, nakupovat, tedy věci, jimž se předtím vyhýbal. Pochopitelně to zvládl, předtím byl totiž líný. Teď je rád, že už to má za sebou," směje se drobná černovláska.
Soupeřky přály brzké uzdravení. Isinbajevová ne
Pochopitelně také nezapomněla sledovat dění v tyčkařském sektoru a viděla, jak se světová špička opět o něco rozšířila.
„Bylo to vidět třeba na halovém mistrovství světa. Je tam 10 holek, které umějí skočit 470 cm a výše," všimla si.
Nezapomněly na ni ani její kolegyně.
„Až jsem se divila, kolik soupeřek se o mě zajímalo a přálo mi rychlé uzdravení," vypráví. „Polky, Australanky, některé Rusky, Isinbajevová ale ne," dodává.
O tom, jaké by proti nim mohla mít šance na Hrách v Pekingu, vůbec neuvažuje.
„Zatím mým snem zůstává vůbec se na olympiádu nominovat. Ale třeba začnu na konci června skákat a bude to výborné. Uvidíme," uzavírá atletka.