Čím pro vás byl skoro už tradiční tréninkový kemp v Africe?
Objemově dost velký. Zlepšila jsem se silově i rychlostně a v technice jsem se pod dohledem trenéra Železného věnovala hlavně na odbourání naučených chyb. Mrzí mě, že jsme kvůli pandemii museli odjet o měsíc dřív, protože právě posledních pět týdnů jsem se chtěla věnovat pilování techniky. Byl to v mém případě hlavně útok na moji psychiku, nechyběl ani strach, že všechno, co se podařilo zlepšit, zase odejde. Doma jsem byla zpočátku v pohodě, ale brzy mě štvalo, že mé svaly postrádají potřebné teplo a po posunutí olympiády na příští rok také dlouhá přestávka plná otazníku, kdy budou povoleny první závody. Některé dny jsem snášela dobře, jiné nevalně.
Loni jste měla dost velké problémy s bolavým tělem. Jaký je váš současný zdravotní stav?
Zlobivá kyčel už je v pořádku a mohu naplno trénovat, což mně hlavně psychicky moc pomáhá. Navíc v naší současné čtyřčlenné ženské skupině si navzájem pomáháme a snažíme se současné nenormální období nějak přečkat. Horší je to se zády, ale na bolest si zvykám. Někdy se ozývají víc, jindy méně. Léčím je odpočinkem.
Zmínila jste se o trenérovi Železném, ke kterému jste pod jeho křídla přešla loni na podzim. Co se změnilo ve vaší přípravě?
Trénink pod mým životním partnerem Víťou Veselým vstupoval někdy nepříjemně do našeho osobního vztahu. Jinak Železný je samozřejmě velká osobnost, má autoritu. Pokud jde o změny, tak tou největší se stává hledání optimální délky rozběhu. Jinak jde jen o detaily, především v technice.
Na kladenském mítinku jste skončila druhá za Bárou Špotákovou výkonem 62,92 a na Odložilově memoriálu jste poslala oštěp skoro až k hranici 65 metrů. Byla jste tedy se svými výkony spokojena?
Určitě. Navíc na Kladno jsem jela po viróze spojené s vysokými horečkami. Byla tam příjemná atmosféra, která zvyšovala i moji energii. Na Julisce jsem chtěla dosáhnout 65 metrů, a i když jsem bojovala s bolavým předloktím i se zády, tak se mi to málem podařilo. Škoda, že jsem nemohla změřit své síly s Bárou, kterou prý trápila achillovka. Hodem 64,22 jsem se zařadila ve světové tabulce na třetí místo, takže mohu být spokojená.
Jaký je váš nejbližší oštěpařský program?
Tento týden jsem se na Moravě místo oštěpu věnovala doplňkovým sportům, hlavně kolu a posilovně. Čeká mě soustředění v Nymburku a začátkem srpna pak mistrovství republiky, na které se chci co nejlíp připravit a kvalitním výkonem bojovat o mistrovský titul. Je ještě dost času na zlepšení všeho, co bude pro dobré vystoupení potřeba.
A co byste ještě chtěla zvládnout do konce letošní sezony, která pro vás končí asi už začátkem října?
Z potvrzených závodů je to jen ostravská Zlatá tretra. Uvítala bych ještě nějaký mítink v zahraničí, na nichž bych se setkala aspoň s některými oštěpařkami, které mají také vysoké cíle. Mám tím na mysli medailové ambice na olympijských hrách, které pro mě budou v příští sezoně tou největší možnou motivací.
