Karlovy Vary - Miluje, když si stoupne před plotnu a kamarády pohostí třeba povedeným segedínským gulášem. Rád s rodinou vyráží na chalupu a zvelebuje u ní zahradu.
Relaxuje u četby, ale při světovém šampionátu zvládl jen několik stran knihy o masových vrazích, protože z něj vysávala pozitivní energii.
Vyhledává odbornou literaturu, kde čerpá náměty třeba ze své oblíbené francouzské basketbalové školy. Co naopak vůbec nemusí, je všeobecná pozornost a glorifikace vlastní osoby.
Čtěte také:
České basketbalistky mají stříbro a královnu Horákovou
Horákovou čeká Turecko: Do pekla NBA už tělo nepoženu
On-line přenos: České basketbalistky získaly po 39 letech stříbro z MS
Večeřová: Finále MS pro mě bude ta nejlepší rozlučka
Milujeme Hanku Horákovou! Ale vlastně všechny
Trenér Lubor Blažek se na to všechno ale teď musí připravit; právě on je podepsán pod senzačním stříbrem ženské reprezentace z domácího mistrovství světa.
"Mnohem radši bych byl, kdybych byl schovaný někde daleko za hráčkami. To ony jsou těmi hrdinkami, ony si zaslouží slávu," řekl Blažek.
"Pracovat s tímto týmem, to byla radost a čest. Naše společná práce uběhla od května strašně rychle. Teď jsem neuvěřitelně vyčerpaný, ale už teď musím říct, že mi to bude chybět. Bylo to tvrdé, ale krásné," uvedl Blažek ještě před finále s USA.
Šestapadesátiletý kouč by po světovém šampionátu mohl cítit satisfakci jako nikdo jiný.
Na začátku roku 2008 po sporech s tehdejším manažerem národního týmu Jiřím Hamzou rezignoval na post asistenta kouče Jana Bobrovského, od nějž se prý mnohému přiučil.
A říkal si, že u reprezentace jeho mise jednou provždy skončila. "Sám jsem si říkal, že to už dělat nebudu, že můj čas vypršel a je čas pro mladé," vzpomínal Blažek.
Loni na podzim jej ale federace po nepovedeném mistrovství Evropy, kde skončily Češky až desáté, pověřila vedením týmu na domácím MS.
A Blažek sám dlouho vnímal řadu pochybovačných hlasů, dostaly se k němu i nepřející anonymní zprávy. Teď se už do minulosti ohlížet nechce.
"Některé nechutnosti byly až zbytečné," řekl jen trenér, který je na klubové scéně dlouho svázaný s USK Praha.
"Mě se takové věci dotýkaly. Protože já to mám celý život postavené na tom, že vztahy mezi lidmi jsou naprostý základ. V týmu, v běžném životě. Až se k sobě budeme chovat slušně, bude to pokrok. Proto jisté věci nechápu a být nad věcí se mi asi jen tak nepodaří," řekl Blažek.
Když teď svírá v ruce senzační stříbro ze světového šampionátu, za žádnou cenu se nehodlá snížit k odplatě a kritikům něco vzkázat.
"Určitě to nemám tak, že bych se postavil a křičel: tak, a teď jsem to všem ukázal. To nikdy neudělám. Není to o žádné satisfakci, i když hodně lidí mně říká, že bych si to měl vychutnávat a někomu to třeba dát najevo," prohlásil Blažek.
Šťastný je uvnitř. "I sám sobě jsem chtěl dokázat, že na to mám. Ale to, že jsme stříbrní, to se dotkne jen mého hlubokého já. Navenek to prožívat nebudu," uvedl Blažek.
"Odměnou pro mě je, když vidím, jak jsou lidi kolem šťastní, jak se o basketu najednou mluví. Nebo to, když jsem přišel do šatny a viděl, jak holky po zápase s Austrálií radostí tancovaly na stole. To ve mně zůstane dlouho," líčil Blažek.
Když ostře sledovaný šampionát v České republice před dvěma týdny začínal, český trenér netajil rozrušení. Na veřejnosti a před hráčkami vystupoval odhodlaně a s úsměvem na tváři, ale v jeho nitru se často hromadily stres a napětí.
"Bylo to jasně dané. Buď to dopadne špatně a já budu mít všechno sečteno a všichni mě zašlapou do země, nebo to prostě dokážeme. A věřil jsem, že s tím týmem, co mám k dispozici a všem lidmi kolem něj, to možné fakt je," řekl Blažek.
S jistou rezervou bral vyjádření některých hráček i veřejnosti, že Češky budou útočit na medaile.
"Na jednu stranu jsem byl rád, ale sám jsem byl opatrnější. Nemám rád velká slova, prohlášení a pak velké pády na ústa. Sám jsem myslel tak na páté, šesté místo, to byl asi takový můj cíl. Teď je to trošku lepší," řekl Blažek s úsměvem.
V dětství bylo jeho snem být řidičem autobusu, teď točil "volantem" u reprezentačního výběru. Netajil, jak jej jízda šampionátem vyčerpala. Po každém z devíti zápasů se mu klepaly ruce, tvář měl zalitou červenou barvou z velkého vypětí.
"Kdybychom spolu mluvili tři dny po finále, bylo by to už asi mnohem veselejší," tvrdil Blažek při rozhovoru několikrát. I v neděli v poledne, pár hodin před finále, se v jeho tváři zračilo velké vypětí.
"Teď jsem opravdu strašně unavený, nikdy jsem větší vypětí nezažil. V klubu člověk dělá na menším písku. U reprezentace jde o obrovskou zodpovědnost, navíc při mistrovství světa a hlavně doma," vysvětloval Blažek.
Když ale vyhlédl z okna restaurace Grandhotelu Pupp a uviděl, jak v sychravém dni kolem projíždí auto s českými vlaječkami na počest úspěšného vystoupení basketbalistek, pocítil i hrdost.
"Takhle třeba Němci prožívají šampionáty ve fotbale, je to krása. To, co se nám povedlo, je prostě sen. Něco, o čem sní každý malý kluk a každý trenér, když ve sportu začíná. A je krásné, že nám se ten sen opravdu zhmotnil," prohlásil Blažek.
I když s českým týmem došel až na Everest, jak sám českou cestu turnajem rád označuje, žene ho dál touha po dalším zlepšení a kariérním růstu.
"Je to zvláštní. Před nějakými 25 lety jsem si myslel, že vím všechno, že mě nic nepřekvapí a že můžu kácet lesy... Neměl jsem potřebu studovat, vzdělávat se. Až později člověk přijde na to, že ví strašně málo," uvedl Blažek, který odstartoval trenérskou kariéru u mužů v pražské Spartě.
Teď má týden na odpočinek. Nechce se bavit o tom, jestli bude pokračovat u reprezentace, kde mu skončila po šampionátu smlouva.
"Uvidíme, řekl jsem, že můj čas vypršel. Máme řadu mladých trenérů, třeba přijde řada na ně. Není to o tom, jestli tým povede Petr nebo Pavel. Jde o to, aby se pokračovalo v tom, co započalo, aby byl klid na koncepční práci s výhledem k olympiádě," nastínil Blažek.
Sám o basketbalu pár dní slyšet nechce, i když už příští pondělí ho čeká práce v USK. "Teď chci odpočívat. Těším se na některé knihy, které dlouho leží na místě a nebyl čas je otevřít," řekl Blažek.
