Nyní prý však o opravdový trénink nejde: "Těžko můžete cvičit profesora. Spíše jsem takový našeptávač. Více hlav více ví," shrnuje jejich symbiózu.
"Máme s Honzou hodně podobný názor na život, hlavně na ten sportovní. Také jsem dělal na slušné úrovni atletiku, on je o 18 let mladší. Když jsem byl na vrcholu, on byl atletický teenager. Nějak jsme si padli do oka," vzpomíná na začátky trénování budoucího rekordmana.
Když má vyjmenovat tři základní věci, díky nimž se jeho svěřenec udržel dvacet na vrcholu, bez váhání říká: "Nezměrná láska k tomu, co dělá, chuť závodit a vítězit a pochopení, co jeho tělo potřebuje."
Z toho, že Jan Železný nikdy nevyhrál evropský šampionát si příliš hlavu nedělá: "Backley vyhrál mistrovství Evropy čtyřikrát, ale zase nikdy nevyhrál mistrovství světa nebo olympiádu," namítá a s trochou nadsázky pokračuje: "Je to jenom světadíl, ta soutěž je trošičku níž. Mistrovství světa, to je celá zeměkoule, olympiáda je také světová."
Jaroslav Brabec stojí i na počátku Železného trenérské kariéry: "Loni jsem mu našel z juniorského družstva šikovného atleta, kterého jsem nejdřív trénoval já. Dneska dohlíží na jeho techniku a od podzimu by měl převzít celou jeho přípravu."
Trénovat Jana Železného se mu nikdy neomrzelo: "Každý den, který prožiju s Honzou na hřišti, je pro mě zážitek"
Zážitků má Jaroslav Brabec opravdu hodně: "Jsem jeden z mála lidí, kteří byli u většiny jeho úspěchů. Měl jsem to štěstí i čest, že jsem se vždy kolem něho motal."
Asi největší dojem má ze zlaté olympiády v Barceloně: "Jsou to nezapomenutelné zážitky, protože tenkrát vyhrál olympiádu poprvé. To by bylo na knížku," vzpomíná.
Vybavuje si i malý taktický manévr Finů.
Ti se do barcelonského finále dostali tři a chtěli Železného trochu znejistit: "Těsně před finále na něj vytáhli, že jeho světový rekord, který krátce před OH hodil, není platný, což se také později potvrdilo. Dovedete si představit, co to s vámi udělá. Jenže on jim to nalajnoval hned prvním pokuse, aby věděli, kdo je na světě nejlepší," uzavírá své vyprávění.
