Praha - Atleta Stanislava Sajdoka už nebavilo trénovat sám a věnovat se jen překážkám. A tak šel do tréninkové skupiny Tomáše Dvořáka a vrhnul se na víceboj. K této radikální změně atletické disciplíny ho prý nejvíce přemlouval Roman Šebrle.
Jak jste přišel na myšlenku zkusit kromě překážek i víceboj?
Bylo to stále dokola: překážky, překážky, překážky. Přestával jsem se atletikou bavit, potřeboval jsem změnu.
Také jsem už nechtěl trénovat sám, potřeboval jsem skupinu. Nejvíce se mi zamlouvala tréninková skupina Tomáše Dvořáka, takže mi vycházelo, že budu muset začít s vícebojem.
Co vás na Dvořákově skupině lákalo?
Šel jsem tam kvůli partě, je tam pohoda. Trénovat sám bylo psychicky dost náročné. Tady se hecujeme, každý trénink v něčem závodíme. Není to žádný stereotyp, překážky si prostřídám třeba tyčí nebo koulí.
Přemlouval mě Šebrle
Měl jste v tomto zlomovém rozhodnutí nějaké rádce nebo našeptávače?
Hodně lidí mi už říkalo, ať víceboj zkusím. Asi nejvíc to do mě hustil Roman Šebrle.
Už máte kromě lednového sedmiboje v hale, který jste vyhrál, za sebou i desetiboj. Ten jste zkusil jedinkrát - v létě 2000. Jak jste se k němu dostal?
Šlo o desetiboj v Třinci, pozvali mě kamarádi, tak jsem šel. Byla to tenkrát katastrofa. V tyči jsem dal 290 cm, v disku 27 metrů. Nemělo ani cenu počítat body.
Chcete se věnovat překážkám i víceboji současně?
Ano. V pátek jsem zrovna závodil v Otrokovicích. Mají malou halu, nevleze se jim tam ani šedesátka, tak se soutěžilo v překážkovém běhu na 40 yardů. Sčítaly se časy, vyhrál jsem za 5:10 a 5:13.
No a v sobotu jsem na pražské lize šel kromě 60 metrů překážek, keré jsem vyhrál, i tyč. Dal jsem 420 cm.
V juniorském věku jste coby nadějný výškař začínal s překážkami. Proč?
Tehdy mě zase přestala bavit výška. Přitom výkony jsem neměl vůbec špatné. Skočil jsem 220 cm, což na tehdejší dobu bylo dost. Ale překážky se v danou chvíli zdály perspektivnější. A navíc prostě potřebuju občas změnu.
Když jdu tyč, lidé tají dech
Překážky a výšku tedy máte technicky zvládnuté. Ve skoku do dálky podáváte také solidní výkony, ostatně odraz musíte mít jako překážkář dobrý. Co ale ostatní disciplíny?
Některé disciplíny jdou hůře, některé lépe. Třeba právě u dálky jsem si myslel, že to půjde samo, že to bude takové skákání z přirozenosti, ale zjisti jsem, že budu ještě muset pořádně zabrat.
Naopak tyče jsem se bál, hlavně toho, že se mnou mrští zpátky. Strach jsem ale nakonec překonal tak, že jsem se do toho vrhnul po hlavě. Oproti očekávání mi to jde docela dobře. Už se nebojím skočit, takže jde jen o ladění techniky.
Skok o tyči bývá vyhlášeným postrachem vícebojařů, takže to nejhorší byste měl mít za sebou.
Je to tvrdé. Když jdu tyč na tréninku, lidi se buď smějí, nebo tají dech. Občas se totiž podívám na stojany, občas mimo doskočiště.
Soustředíte se teď výhradně na sedmiboj, nebo pilujete i zbývající desetibojařské disciplíny - disk, oštěp a čtyřstovku?
Na to je čas, nechám to na léto. Diskem jsem v životě neházel. Musím si stáhnout nějaká videa a nastudovat otočky a odhod, abych to zvládnul motoricky. Disk ukáže, jestli můžu být dobrý vícebojař.
A oštěp?
Na oštěp se moc těším a věřím si na něj, mám už hozeno 53 metrů. Když jsem byl malý, měl jsem šestistovku (oštěp 600g těžký) a tou jsem pořád na zahradě házel, dokud mě nebolela ruka.
Radí vám Tomáš Dvořák i s překážkami, nebo zde spíše radíte vy?
Tak pozor, Tomáš Dvořák má na 110 metrů překážek stále lepší čas než já, a to se běhají až na začátku druhého dne desetiboje. Takže je to ještě pořád velký pán. Spíš se mnou občas konzultuje ve výšce.
O českou atletiku nemám strach
Po vašem senzačním vítězství v prvním sedmiboji v životě po vás okamžitě sáhnul šéftrenér atletické reprezentace Václav Fišer. Nominoval vás na vícebojařské mezinárodní klání, které se na počátku února koná v britském Sheffieldu. Vašimi soupeři budou Francie, Nizozemí, Španělsko a Velká Británie. Jaké máte cíle?
Chci udělat co nejlepší výsledek. V tabulkách si snadno dokážu propočítat 6000 bodů, jenže víceboj je hrozně ošemetný. Sám vím, kolik se dá udělat chyb na překážkách, a to je přitom jen jedna disciplína.
Zdá se že za pozvolna odcházející vícebojařskou generací Dvořáka a Šebrleho zeje díra. Dovedete si představit, že byste ji jednou zacelil?
Tak dobrý jako Roman Šebrle určit nebudu. Jeho 6400 bodů v hale, to je absolutní špička. Člověk to ocení, až když si tu dřinu zkusí.
Ale o český víceboj a českou atletiku vůbec nemám strach. Teď tu kraluje Bára Špotáková. Češi pořád vozí medaile. Ale i kdyby se třeba tři roky žádná nepřivezla, z dlouhodobé perspektivy se vlastně vůbec nic neděje.
Vždycky se narodí nějaký talent.. Také jsme třeba neměli dobrou rychlobruslařku, teď máme jednu z nejlepších na světě - Martinu Sáblíkovou.
