Praha - Veřejnost se o sportu zdravotně postižených dozvídá z médií výhradě v době paralympiády, jednou za čtyři roky. Reprezentanti se většinou vracejí s trsy medailí a může se tedy zdát, že vše klape, jak má.
Jenže český sport handicapovaných má k idyle daleko, zastřešující organizace jsou rozhádané, jedna ruší druhou. Na mezinárodní akce nejede ten, kdo na ně má formu a výsledky, nýbrž peníze a ti, kteří by mohli vyhrát, ale jsou členy té "špatné" organizace, mají smůlu a nikam nejedou.
Generálku na Peking vyzkoušelo jen 9 Čechů
Podobně to dopadlo i v případě Světových her tělesně postižených, které se od 9. do 19. září konaly v Taipei. Pořádaly je Mezinárodní sportovní federace vozíčkářů a amputářů (IWAS).
Vydali se na ně jen ti, kdo si sehnali peníze sami, tedy pouze tři atleti a čtyři plavci. Česko přitom disponuje širokou základnou, jež snese mezinárodní srovnání.
Světové hry nabízely program osmi sportů, z nichž sedm bylo paralympijských. Konaly se navíc ve stejném časovém pásmu a ve stejný měsíc jako se bude za rok odehrávat paralympiáda v Pekingu. Ideální příležitost vyzkoušet si čtyři roky očekávanou vrcholnou akci nanečisto.
Taipei navíc znamenala příležitost kvalifikovat se na olympiádu v Pekingu.
"Právě z těchto důvodů bychom za normálních okolností posílali větší výpravu," potvrzuje Jan Nevrkla, předseda ČSTPS.
Češi se ani přes značně omezenou výpravu na Taiwanu neztratili a brali medaile plnými hrstmi. Například vozíčkář Martin Němec vybojoval zlato v kouli a disku a stříbro v oštěpu.
Kde je jádro sporu?
Jak k této absurdní situaci hodné Kocourkova došlo?
Český svaz tělesně postižených sportovců (ČSTPS) si zadělal na problémy v roce 2002. Tehdy začal kritizovat neprůhledné uspořádání a uzavřenost Českého paralympijského výboru (ČPV).
"Zastupuje 17 tisíc sportovců, přitom neměl ve svých stanovách statut valné hromady, volených výkonných a kontrolních orgánů, nevydával výroční zprávy a neprováděl audit účetnictví," popisuje stav ve vedení paralympijského sportu Nevrkla.
Svaz navrhoval, aby se ČPV transformoval ve standardní občanské sdružení se všemi výše zmíněnými atributy a aby nastavil transparentní kritéria pro dělení státních a sponzorských prostředků.
"Po úspěšné paralympiádě 2004 v Aténách, o jejíž úspěch se zasloužili především sportovci ČSTPS, byly tato požadavky předloženy výkonnému grémiu ČPV. To o nich dvakrát opakovaně odmítlo vůbec jednat," líčí Nevrkla.
Vystoupení, či vyloučení?
Svaz pohrozil, že když se nebude o těchto návrzích jednat, z paralympijského výboru vystoupí.
Obě strany následně vyjednávaly na ministerstvu školství a zavázaly se zde, že nebudou vyvolávat další rozkol v paralympijském hnutí a do měsíce předloží nové stanovy ČPV.
Jenže ten svolal výkonné grémium bez zástupce Českého svazu tělesně postižených sportovců a vzal na vědomí vystoupení ČSTPS, ke kterému ovšem podle Nevrkly nikdy nedošlo.
"Od té doby nepovažuje ČPV svaz za svého člena a v dubnu 2005 jej změnou stanov vyřadila ze struktury i Unie zdravotně postižených sportovců," dodává předseda svazu.
Český paralympijský výbor má pochopitelně opačný názor: "Pan Nevrkla chtěl změnit systém fungování ČPV a způsob rozdělování peněz. Když mu to většina dvakrát zamítla, demonstrativně vystoupil z ČPV. Pak ale tvrdil, že ho výbor vyloučil," říká mediální zástupce ČPV Pavel Lukeš.
Jasno do sporu nevnesl ani soud. Koncem května Městský soud v Praze zamítnul žalobu na určení členství ČSTPS v ČPV s odůvodněním, že mu nepřísluší zasahovat do vnitřních věcí občanských sdružení.
Peníze dostanete, až přestoupíte
Od roku 2005 tak ČSTPS není financován ani paralympijským výborem ani Unií, což jsou podle Nevrkly personálně i strukturálně prakticky totožné organizace.
"Tyto organizace mají monopol na státní prostředky z ministerstva školství, "sazkové" peníze z ČSTV a sponzorské na paralympijský sport, což znamená, že svaz je již třetí rok bez financí," stěžuje si předseda Českého svazu tělesně postižených sportovců.
"Proč bychom jim měli dávat nějaké peníze, když od nás vystoupili?" diví se Lukeš. "Bylo by to v rozporu s rozdělováním státních financí," dodává.
Pavel Lukeš z ČPV dále upozorňuje, že ČSTPS ani nemůže dostávat státní dotace, neboť s ním ČSTV vede soudní spor o zneužití dotací v roce 2005. Český svaz tělesně postižených si prý tehdy mylně myslel, že se jedná o peníze Sazky, šlo ovšem o státní finance.
Místo ČSTPS byl založena nová Asociace tělesně handicapovaných. Sportovci, kteří si chtějí uchovat šanci na financování a účast na paralympiádě 2008, jsou nyní nuceni do Asociace přestoupit.
"Sportovní příprava je narušena. Některé hvězdy paralympijského sportu jako stolní tenisté Michal Stefanu a Jitka Pivarčiová raději ukončili činnost, než by byli vystaveni přestupu do organizace, kde být nechtějí. Cyklista Michal Stark nebyl nominován na mistrovství světa, ačkoli měl šanci vyhrát a účast by si financoval sám," popisuje následky rozkolu Jan Nevrkla.
Paraplegik Michal Stefanu je paralympijským vítězem ze Sydney 2000, vozíčkářka Pivarčiová byla v Sydney bronzová a kromě toho vlastní třeba dva tituly mistryně Evropy a v Taipei, kde se nyní za hubené české účasti konají Světové hry, vybojoval před pěti lety na MS bronz.
Kauza Stark
Michal Stark je cyklista s nadkolení amputací, mnohonásobný medailista, loni na MS stříbrný.
Hrozí mu, že o paralympiádu v Pekingu přijde. Místa pro jednotlivé země se budou přidělovat na základě dosažených bodů ve světovém žebříčku k 31. prosinci 2007. Mistrovství světa je nejvýše bodově hodnocený závod.
"Pokud někdo splňuje limity a chce být na příští paralympiádě, musí se zamyslet nad tím, jestli je v té správné organizaci," říká k tomu Pavel Lukeš.
Tento postup, kdy reprezentanti museli z Českého svazu tělesně postižených sportovců přestoupit do nově vzniklé Asociace tělesně handicapovaných, aby měli šanci na další setrvání v paralympijském týmu, má ČPV podle Lukeše posvěcen od Mezinárodního paralympijského výboru.
Stark působí v ČSTPS patnáct let a je i členem jeho výboru. Opustit svaz, kde sportovně vyrůstal a s nímž jsou spjaté všechny jeho úspěchy, zarputile odmítá.
Když nebyl nominován, podal si přihlášku sám, tu ovšem organizátoři šampionátu zamítli s poukazem, že zde nemůže startovat cyklista, jenž není členem momentálně oficiálně uznávané organizace, která zastřešuje české postižené cyklisty.
"Když budete hrát fotbal, také musíte být členem fotbalového svazu," glosuje zádrhel Lukeš.
Reprezentační trenér Viktor Zapletal však za hlavní důvod označuje fakt, že Starku neviděl na žádném reprezentačním soustředění ani na závodech, nesplnil tudíž nominační kritéria, kouč prý navíc nic neví o jeho současné výkonnosti. Stark se brání, že na žádné reprezentační srazy nedostal pozvánku.
O prázdninách toho byla plná média: Český paralympijský výbor znemožnil cyklistovi účast na MS v Bordeaux, připravil ho o možnost kvalifikovat se na paralympiádu. A to vše kvůli tomu, že je členem svazu, který vystupuje proti výboru. ČPV kvůli této verzi pro média podala na Michala Starku trestní oznámení pro pomluvu.
Pointou tohoto propletence je skutečnost, že Zapletal býval Starkův osobní trenér a stojí za mnoha jeho úspěchy.
Sport postižených v krizi
Sportovci pod ČSTPS si musejí financovat závody sami, popřípadě shánějí peníze od sponzorů či od organizací, podporující jednotlivá sportovní odvětví tělesně postižených, jako Atletika vozíčkářů nebo KONTAKT bB pro plavání.
"Mají sice splněná nominační kritéria na paralympiádu. Pro vlastní účast na hrách bude ale zřejmě důležitější ´stranická příslušnost´," obává se Jan Nevrkla.
Ten rovněž upozorňuje na fakt, že kvůli tahanicím o členství a financování není omezena jen činnost ve vrcholovém paralympijském sportu, ale i ve sportu republikovém, regionálním i rekreačním.
"Již třetím rokem je činnost 18 sportů a 87 sportovních klubů s 2500 sportovci sdružených v ČSTPS silně omezena," vypočítává předseda svazu.
Vyřešení sporu se zdá být v nedohlednu. Bez valného výsledku dopadla jednání ČSTPS s ministerstvem školství.
Svaz by rád, aby ministerstvo do sporu vstoupilo. Financuje totiž sportovní přípravu a reprezentaci zhruba 30 miliony ročně.
"Ministerstvo by se mělo zajímat o zajištění státní reprezentace a o to, aby se prostředky dostaly k těm, kteří je mohou v podobě vynikajících výsledků zúročit," domnívá se Nevrkla.
Ten říká, že obdobná situace byla před několika lety na Slovensku a vyřešila se právě po vstupu ministerstva do problému.
"Zastavení financí celému paralympijskému sportu byl spor u našich kolegů velice rychle urovnán," říká předseda ČSTPS.
Jedno je jisté. Obě strany se samy už asi jen těžko dohodnou. "Ze strany svazu byla opakovaně prokázána vůle k řešení problému," tvrdí Jan Nevrkla. "Český paralympijský výbor nechce být ve sporu. To chce pan Nevrkla," tvrdí Pavel Lukeš.
