Infobox
TENISTOU OD TŘÍ LET
Radek Štěpánek začínal s tenisem velmi brzy. "Tahal tenisovou raketu už od tří let," vzpomíná otec Vlastimil, povoláním tenisový trenér v Uherském Hradišti. Pokračování ZDE.
Kolik stojí šampion?
Se změnou politických poměrů v devadesátých letech se z tenisu, do té doby sportu pro širší masy, stává koníček pro děti majetnějších rodičů. Výchova mladého talentu se značně prodražovala.
"Tenkrát bylo Radkovi jedenáct let. Byl první v republice v žácích. Zkoušel jsem shánět peníze od firem. Ale nikdo nebyl ochoten sponzorovat takhle mladého kluka," vypráví otec Vlastimil. Pokračování ZDE.
Před několika lety neměl ani na letenky, aby se dopravil na turnaj.
Nyní částka, kterou si vydělal tenisem, překročila hranici tří milionů dolarů (asi 76 milionů korun).
O kom je řeč?
O Radkovi Štěpánkovi, tenistovi, který koncem února poprvé ve své kariéře vyhrál turnaj na profesionálním okruhu a vyhoupl se na šestnáctou příčku žebříčku ATP.
Nejlepší, ale nijak zvlášť populární
Radek Štěpánek momentálně drží prapor českého mužského tenisu nejvýše, jenže v rodné zemi se mu mnoho uznání nedostává. U tuzemských příznivců je co do popularity ve stínu "zázračného dítěte" Tomáše Berdycha.
Jeho tvář příliš nevyhledávají objektivy fotografů. Na kurtu neláme rakety, ani rekordy v rychlosti podání. Nehraje v extravagantním oblečení, ani jej nezdobí mohutné bicepsy jako třeba obletovaného Španěla Nadala.
Během utkání si často pomáhá až komickými gesty. Po vítězném míči často vyskakuje a stříhá nohama a la Petr Korda. Přesto má spíše image zarputilého dříče, ne nepodobnou Ivanu Lendlovi. To tenisovým fanouškům ale příliš nevoní.
Když se poprvé probojoval do finále halového turnaje ATP v Paříži, bývalý tenista a organizátor akce Cedric Pioline na jeho adresu prohlásil: "Češi jsou nudní. Škodí turnaji."
Uznání se nedočkal ani doma. Loňský rok zakončil premiérově jako česká jednička na žebříčku ATP, jenže v tradiční anketě Zlatý kanár o nejlepšího tenistu se umístil až za "mladými puškami" Berdychem a Vaidišovou.
Tenisová veřejnost Štěpánkovi má za zlé, že se omluvil z utkání Davisova poháru v Argentině, což kritizoval i kapitán týmu Cyril Suk. Načež Štěpánek prohlásil, že dokud bude Suk kapitánem, nebude reprezentovat.
Navíc při své daviscupové premiéře proti Rusku prohrál Štěpánek v pěti setech obě utkání a zklamání z celkové prohry si řada lidí vybíjela kritikou právě Štěpánkova výkonu.
"Po porážce s Ruskem se ukázalo, jak malí někteří lidé jsou. Potvrdilo se, že v těžké chvíli se ukáže, kdo má jaký charakter," ohlíží se sedmadvacetiletý tenista za nepříjemnou epizodou.
"V obou zápasech jsem měl blízko k výhře. Nechal jsem na hřišti všechno. Mám čisté svědomí," dodal.
Sebevědomí nescházelo
Odmalička patřil k nejlepším v republice, měl respekt u ostatních tenistů, ale zároveň ne každému se zamlouval jeho projev na kurtu, i mimo něj.
"Byl vždy technický typ, měl výborné podání a dobře promyšlenou taktiku. Ale býval takový samorost, občas trochu provokoval. Bylo dost hráčů, kteří ho zrovna nemuseli, někoho vyloženě štval, " prozrazuje jeden z jeho bývalých soupeřů, který si nepřeje být jmenován.
"Na druhou stranu teď se dostal do světové dvacítky, takže asi věděl, co dělá," dodává bývalý protihráč a pokračuje: "U nás patřil v dorostu mezi elitu, ale tím vůbec nejlepším se stal až v posledních letech v této kategorii."
Dostatek sebevědomí mu rozhodně nikdy nescházel. "Pamatuji si na jednu příhodu z žákovských let. Radkův soupeř se těsně před utkáním rozběhl do šatny s tím, že zapomněl ručník. Syn mu odpověděl: to není třeba, bude to rychle hotový," směje se otec Vlastimil.
Chtěl do "desítky". Málokdo mu věřil
Před letošní sezonou ohlásil Radek Štěpánek útok na nejlepší světovou desítku. Ani tenisoví experti, ani fanoušci mu mnoho šancí nedávali. A to přes skutečnost, že se za čtyři roky posunul z šesté stovky žebříčku ATP na dvacáté místo.
"Byla doba, kdy jsem nevyhrával zápasy a neměl peníze ani na letenky. Ale nikdy mě nenapadlo, že bych s tenisem skončil. To, že někteří moji vrstevníci z juniorských let, například Haas, najednou vylétli do špičky, mě spíš motivovalo, než sráželo," říká ke svému postupu vzhůru Štěpánek.
Nyní má k první desítce nakročeno. Na konci února se český tenista dočkal vytouženého triumfu. Poprvé v kariéře vyhrál turnaj na profesionálním okruhu a vyhoupl se na šestnáctou příčku žebříčku ATP.
Po proměněném mečbolu ve finále turnaje v Rotterdamu dal naplno průchod emocím. Skákal na všechny strany a jeho radost nebrala konce. "Byl to neuvěřitelně slastný pocit. Prostě skvělé. Nedá se to popsat, to musíte zkrátka zažít," vybavuje si bezprostřední chvíle po životním úspěchu.
V uplynulém roce byl jediným tenistou první světové pětadvacítky, jemuž scházel turnajový titul ATP ve dvouhře. To už ale neplatí. "Po vítězství v Rotterdamu jsem se přesvědčil, že můžu hrát tenis na té nejlepší úrovni. První desítka je mým velkým snem a zároveň výzva k další tvrdé práci. Nebudu ale dělat žádná prohlášení. Chci, aby za mě mluvily výsledky," říká odhodlaně.
K umístění v top ten je ale třeba podávat stabilní výkony po celou sezonu a přidat úspěch na některém z Grand Slamů. Ten Štěpánkovi zatím schází.
"Doufám, že se mi některý z těchto turnajů letos povede. Cítím, že formu na to mám. Nejraději bych, aby se dobrý výsledek podařil na mém oblíbeném Wimbledonu. Ale když to bude jinde, zlobit se nebudu," směje se karvinský rodák.
