"Jsem fakt dost rozbitej," vzkázal padesátiletý Brunner po víkendovém závodě podle zpráv webu behej.com.
"Už před startem jsem věděl, že tohle bude moje poslední čtyřiadvacetihodinovka. A taky jsem věděl, že celý život toužím po rekordu. Takže mi už moc šancí nezbývalo," dodal.
Brunner potvrdil výbornou formu, neboť ve Francii zaběhl rekord jen tři týdny poté, co v Řecku ovládl legendární závod Spartathlon.
Ultramaraton z Atén do Sparty o délce 246 kilometrů tehdy zvládl v čase 21:24:35. Běžel tedy rychlostí zhruba odpovídající tempu pěti minut a 13 vteřin na kilometr.
Na světovém šampionátu v městečku Albi na jihu Francie běžel Brunner jen o něco pomalejším tempem přibližně 5:20 na kilometr.
Silniční závod startoval v sobotu v 10 hodin a běžci kroužili na 1,5 kilometru dlouhém okruhu v okolí stadionu v Albi.
Brunner obsadil mezi muži sedmé místo, vítězný Ukrajinec Andrij Tkačuk dosáhl za 24 hodin na 294 kilometrů a 346 metrů.
Celkově byl nejlepší Čech desátý, dostaly se před něj tři ženy včetně šestačtyřicetileté Britky Sarah Websterové, která výkonem 278 kilometrů a 622 metrů pokořila ženský světový rekord.
V týmovém součtu skončili čeští muži pátí, české ženy sedmnácté. Vyhráli Finové, respektive Britky.
Kuriózní důvod nepustil na start hvězdnou americkou běžkyni Camille Herronovou, která žádala reprezentační tým o oddělený stan, v němž by se mohla nerušeně připravovat.
Herronová se odkázala na své problémy s autismem a ADHD, ale americká výprava jí nevyhověla. Kvůli zdravotním potížím chyběl největší favorit Litevec Aleksandr Sorokin a velký Brunnerův soupeř ze Spartathlonu, Řek Fotis Zisimopulos, vzdal závod už v sobotu.
Brunner si svým výkonem splnil další životní sen, neboť na zmiňovaném zářijovém Spartathlonu zvítězil poprvé při svém desátém startu a po třech druhých místech.
Čech, který v prosinci oslaví 51. narozeniny, prodává zahradní techniku a běhání se věnuje ve volném čase.
Do světové špičky v ultramaratonech patří navzdory tomu, že se potýká s autoimunitní Bechtěrevovou chorobou, která postihuje především páteř.
"Dříve jsem kvůli té nemoci na běhání mohl zapomenout, prošel jsem si dnem. Vážím si toho, že teď běhat můžu, a nevím, jestli budu moct běhat ještě rok, pět let nebo do konce života," říkal Brunner v nedávném rozhovoru pro Radiožurnál.
