Dnes čtyřicetiletý Aleksandr Sorokin byl v mládí nadějným rychlostním kanoistou, jako reprezentant se dostal i na mládežnické mistrovství světa. Jenže pak ho postihlo zranění, kariéru na vodě vzdal a aktivní sport z jeho života zmizel.
Až do roku 2013, kdy se Sorokin postavil na váhu a zjistil, že dosáhl nechtěné mety 100 kilogramů. "Začal jsem běhat, abych se dostal do formy. Nevěnoval jsem se tehdy žádnému sportu, hodně jsem pil a kouřil," přiznal Litevec v dřívějším rozhovoru.
Běhání propadl, po několika měsících už zvládl půlmaraton a když zahlédl plakát poutající na stokilometrový závod v Litvě, úplně to změnilo jeho nastavení. "Tehdy začal můj ultramaratonský život," vzpomínal.
Nyní je Sorokin ve světě extrémních běžců legendou.
Velký zlom v jeho běžecké kariéře nastal při koronavirové pandemii, kdy muselo kasino, v němž pracoval, zavřít. Sorokin se tak se svým polským trenérem Sebastianem Bialobrzeským pustil naplno do trénování.
Špičkové výkony na sebe nenechaly dlouho čekat a Sorokin začal lámat světové rekordy. Na dráze ve Velké Británii vloni zaběhl nejdelší vzdálenost za 12 hodin (170,309 km), přičemž překonal maximum i na šesti hodinách (98,496 km) a v běhu na 100 mil (11 hodin, 14 minut, 56 sekund).
Letos v lednu pak v Izraeli stanovil světové rekordy v těchto disciplínách také na silnici (100 mil za 10:51:39 a 177,41 km ve dvanáctihodinovce) a v dubnu při návratu do Velké Británie zaběhl nejrychlejších 100 kilometrů v historii (6:05:41).
"Nejlepší na běhání je, že dokážete více, než si myslíte. Limity jsou pouze v hlavě," říkává Sorokin. "Doufám, že svými výkony inspiruji ostatní na cestě za splněním jejich snů," dodává.
O víkendu na mistrovství Evropy ve Veroně zapsal dosud poslední úchvatný rekord. Za 24 hodin uběhl 319,614 kilometru, v průměrném tempu čtyř minut a 30 sekund na kilometr. Vlastní nejlepší světový výkon z loňského roku přitom překonal skoro o deset kilometrů.
"Jediné slovo vystihuje poslední hodiny toho závodu, a to muka," řekl Sorokin v cíli. "Čas jako by běžel pomaleji, kolečka se zdála být delší," svěřoval se.
Šampionát ve Veroně se běžel na okruzích, které kombinovaly povrch atletické dráhy s asfaltovou silnicí. Sorokina zmohl natolik, že brzy po závodě vyťukal na Instagram, že dráhu už nechce nikdy vidět.
O několik hodin později už však komentoval rozesmátý snímek s otcem a bratrem před odletem do Vilniusu. "Klouby mi pořád připomínají závod, ale jinak je všechno v pořádku," napsal vícenásobný světový rekordman.
