A to vše obvykle leží přímo před vchodem do lyžárny. Stavební boom tohoto typu středisek ve Francii zanechal desítky těchto tzv. lyžařských stanic a i ty nejmenší z nich mívají i na alpské poměry solidní nabídku terénů.
Cesty českých lyžařů často končí v bližší, severní části alpské Francie, která je už tak vzdálena 10 až 12 hodin jízdy autem či autobusem. Motivem k delší cestě, do Jižních Alp, pak bývá především cena, která umí být o poznání přívětivější.
Přitom není nutné slevovat z kvality, a leckdy ani z kvantity. Typickým příkladem toho je Puy St. Vincent.
Puy je modelovou ukázkou francouzského pojetí lyžování, v 70. letech vznikl nad původní starou vesnicí lyžařský areál s futuristickým panelákem ve tvaru přehrady. V dalších desetiletích pak přibývaly umírněnější, dřevem obložené méněpatrové budovy až po nové, pohledné a prostorné apartmány-chalety s bazénem.
Lyžařské tratě sbíhají terénní mísou vrcholu La Pendine (2 700 m), a to převážně severovýchodním směrem. Z nejvyššího bodu, dostupného pomalou dvousedačkou, vedou dvě ostřeji řezané červené tratě a nějaká ta černá pro milovníky boulí, níže se rozbíhají v prostorné carvingové dálnice.
Zhruba půl na půl jsou sjezdovky na otevřených pláních a v lese, takže ani za horšího počasí není člověk uvězněn ve svém apartmánu. V dolním patře střediska se najdou i tratě homologované pro obří slalom a super G, obsluhované rychlými 4sedačkami.
A nejen sjezdovky
Suma sumárum 75 km sjezdovek, které ale zdatnější jezdec stihne obhlédnout za jediný den. Z okrajů terénní mísy se nasýtají další lyžařské možnosti, tentokrát ve volném terénu. Žolík ve formě superskipasu pak zpřístupňuje šest dalších středisek, mezi nimi i Serre Chevallier s 250 km nebo Les 2 Alpes s 200 km sjezdovek.
Ačkoliv Puy je na francouzské poměry spíš trpaslíkem, ve skutečnosti zabaví, a nejen lyžařsky, i trochu náročnějšího návštěvníka. Kromě nočního sáňkování si může třeba vyrazit na skútru.
Cena týdenního skipasu je hluboko pod alpským průměrem, ještě znatelnější je však cenová výhoda v balíčcích s ubytováním, i české cestovky nabízejí v okrajích sezóny týden jen lehce nad pěti tisíci a i v sezóně se lze vejít do "desítky".
Tajemství této ceny vězí především v silné konkurenci, tato část Alp jednak "postrádá" hustě obydlenou spádovou oblast s velkými městy a jednak poloha na jižní straně Alp přeci jen nebudí takovou sněhovou důvěru jako sever.
Často zbytečně: v běžných zimách tu není o prašan nouze ani v březnu a v těch netypicky teplých, jako letos, přichází srážky častěji právě od jihu. Začátkem letošního ledna ležel na nejvyšších tratích prašan a omezeně se dalo pojezdit i mimo upravené svahy.
Češi už Puy St. Vincent objevili a patří tu k respektovaným hostům. Jedna z hospůdek ve středisku má dokonce českou obsluhu a zdobí ji vlajka s modrým klínem.
