Praha - Když se k Michaele Kulhánkové do bytu vlámali záchranáři, vypadalo to, že přijeli pozdě. V případě zánětu mozkových blan rozhodují hodiny, ale mladá slečna s lékařskou pomocí dlouho váhala. Nakonec ji zachránilo to, že v momentě, kdy zkolabovala, mluvila po telefonu se svou maminkou.
Ještě dva dny předtím přitom všechno vypadlo bezchybně. Kulhánková se připravovala na maturitu, po níž měla jít hrát golf a studovat do zahraničí.
"Zničehonic mě začala bolet hlava a migréna se táhla asi dva dny. Potom mi začalo všechno vypadávat. Přestávala jsem vidět, k tomu se brzy přidaly i problémy s chůzí. Posledních dvanáct hodin jsem jen ležela v posteli, trpěla strašnými bolestmi, motala se mi hlava a zvracela jsem," popisuje bleskový průběh onemocnění.
Poslední, co si pamatuje, je to, že zvedla telefon své matce a prosila ji o pomoc. Pak už padla tma. "Nevnímala jsem několik dní, jenom si vzpomínám na neuvěřitelnou bolest. Když jsem se začala probírat, zjistila jsem, že pořádně nevidím, neslyšela jsem, nemohla jsem mluvit. Všechno bylo pryč, jen jsem ležela na posteli a koukala na mámu. Byla jsem uvězněná ve vlastní hlavě - vnímala jsem, ale nic neovládala. Nebyla jsem schopna říct ani to, že mě něco bolí," popisuje Kulhánková nejhorší dny svého života.
Motorické i sensitivní funkce se jí začaly vracet až po dalším týdnu. "Čas měl ukázat, jaké budu mít následky. Meningitida se u každého projevuje jinak. Podle lékařů bylo štěstí, že mi hned nezčernaly končetiny, protože spousta přichází o ruce nebo o nohy," otřese se.
Následující měsíce jí splynuly do sebe. Ležela v nemocnici, spala čtrnáct, šestnáct hodin denně. Do lázní mohla až na konci dubna, ale stejně ušla jen pár metrů a hned se unavila. "Člověk si neuvědomuje, že zdraví je strašně křehké. Přemýšlíte o tom, že stojíte, a vážíte si toho, že se můžete sami napít nebo se jít projít."
Ke golfu se poprvé vrátila na konci loňského léta. Před svým onemocněním patřila mezi nejlepší a nejtalentovanější české hráčky, jako dorostenka získala titul Skokanka roku, v ženské kategorii se pak stala "mistryní mistrů", když ovládla turnaj všech vítězů klubových turnajů. Dokonce vybojovala divokou kartu na turnaj okruhu PGA.
Místo toho se kvůli narušené motorice učila znovu držet hůl v rukou. "Ze začátku to bylo úplně katastrofální, ale člověk už výsledky tolik neřeší. Dřív jsem golf hrozně hrotila a hnala se za nimi, teď jsme to s mamkou hodně přehodnotily a jdu si zahrát hlavně proto, že mám z golfu radost. Jsem šťastný člověk," dodává Kulhánková.
Celou zimu nehrála, spíš se snažila oslabené tělo posílit a rozhýbat. S tréninkem začala až letos na jaře a výsledky se dostavily neskutečně rychle. Minulý týden odjela na mezinárodní mistrovství České republiky ve hře na jamky s tím, že si půjdu zahrát. A že alespoň pozdraví kamarády.
"Psychika dělá v golfu strašně moc, a jak jsem to neřešila, ono to šlo. Postupovala jsem dál a dál a najednou jsem po čtyřech dnech zjistila, že jsem porazila i mistryni Slovenska a jsem v semifinále. Nakonec jsem skončila čtvrtá, poslední den už byl fakt nad moje síly," usmívá se rodačka z Prahy.
V současné době už jí zůstaly jen migrény. Když je ve stresu nebo se rozčílí, urputně ji rozbolí hlava. S lehce narušenou motorikou jsou to naštěstí jediné následky zákeřného onemocnění. Skoro zázrak vzhledem k tomu, že se Kulhánková dostala k lékaři relativně pozdě.
"Samozřejmě toho lituju, ale člověk to prostě nepozná. Lidi nemají o nemoci povědomí, když se někomu zmíním, hned se mě ptá, co to meningitida vlastně je. Rozumím jim, já jsem to předtím taky nevěděla. Když jsem pak četla příběhy, co se lidem všechno stalo, byla jsem zděšená," říká.
Ještě rychleji než na greeny se dokázala vrátit do akademického života. Přestože sotva mluvila, maturitu zvládla v řádném, květnovém termínu. "Mamka mě tam vozila a seděla se mnou ve třídě. Musím říct, že mi málokdo věřil," vzpomíná Kulhánková na zkloušku z češtiny, angličtiny, ekonomie a účetnictví.
Maturita jí otevřela možnost studovat na Vysokou školu tělesné výchovy a sportu Palestra. A po dvou semestrech to vypadá, že si splní svůj sen - studium v zahraničí.
"Mám podepsané stipendium na Univerzitě v Tennessee. Nyní se čeká na to, až k nim z Palestry převedou kredity. Ale kdyby to náhodou nevyšlo, v záloze mám skotský Aberdeen, tam mě přijali bezpodmínečně," těší Kulhánkovou.
