Praha - Zatímco český ženský tenis má na růžích ustláno a je hráčským materiálem zásobován na dlouhá léta dopředu, mezi muži zastupují dravé mládí jen Jiří Veselý a Adam Pavlásek.
První jmenovaný se už bije s tou nejužší světovou špičkou, ten druhý se touží do ní dostat a třeba mu k tomu pomůže i pražský challenger, který tento týden hostí antukové kurty na Štvanici.
Dvacetiletý odchovanec prostějovského klanu Navrátilových se za posledních pár měsíců zlepšil téměř o sto míst v žebříčku (nyní 152. na světě, pozn. aut) a nehodlá u toho zůstat, v rozhovoru pro Aktuálně.cz přiznal, že cítí, že má šanci se brzy prodrat do první stovky.
Pražský turnaj ovšem odstartoval porážkou v deblu po boku Moldavana Albota. V tropickém počasí prohráli s argentinskochorvatskou dvojicí Arguello - Sancic ve dvou setech 4:6 a 3:6.
Na kurt jste šli kolem půl druhé odpoledne, tedy v době, kdy se teploty v České republice v posledních dnech blíží čtyřicítce, jak náročné je v takových podmínkách odehrát ostrý zápas?
Je to určitě nepříjemné. Ale pro všechny jsou podmínky stejné, to že jsme zápas prohráli, na to se nemůžeme svádět.
Letos hrajete v České republice už pátý podnik, hrajete tu rád?
Ano, mám to rád, když hraju v Česku, přijdou domácí fanoušci, povzbuzují mě a já se před nimi o to víc snažím hrát co nejlepší tenis.
Čím si vysvětlujete ten náhlý letní raketový nástup v žebříčku?
Asi se začíná projevovat tvrdá práce z tréninku. Teď jen aby to u toho neskončilo a chce to makat pořád dál, abych se dál zlepšoval.
Nově vás trénuje Michal Navrátil, syn davicupového kapitána Jaroslava, navíc máte i nového kondičního kouče, na čem tedy teď s týmem nejvíc pracujete?
Co se týče hry, tak pracujeme, dá se říct, na všem. Asi ze všeho nejvíc na servisu, protože tam mám rezervy a potřebuji lépe servírovat. Snažíme se můj styl hry trochu zpestřit, změnit rytmus, abych uměl všechno. S kondičním koučem zase hodně běháme, ale i cvičíme na sílu, takže já věřím, že je to všechno na dobré cestě.
Přesto pořád hrajete hlavně menší turnaje, není to škoda?
On ten můj posun nahoru byl hodně rychlý, tak jsme na to nestihli tak zareagovat, ale s trenérem jsme to už řešili. Takže teď je v plánu, že až do konce roku budeme challengery mixovat už s nějakými kvalifikacemi ATP.
Sezonu jste začal na Hopman Cupu, kde jste si zahrál vyrovnané zápasy s Isnerem nebo s Pospíšilem, dodalo vám to potřebné sebevědomí?
Určitě to hráče povzbudí, když vidí, že může hrát vyrovnanou partii s takovými hráči. Já jsem rád, že jsem tu šanci vůbec dostal, protože mi to dalo ještě větší zkušenosti.
Co vám chybí k tomu dostat se na jejich úroveň?
Jó, to kdybych věděl. (smích) Ne, vážně. Asi hlavně konstantní hra, abych držel nějakou lajnu, hrál pořád stejně a na solidní úrovni. Ale těžko říct, asi toho bude ještě víc.
Souběžně s tímto turnajem se na Štvanici hraje podnik ITF stejné úrovně a tam mají české barvy hned pět tenistek, které vážně bojují o první stovku, zatímco tady jste na tuhle metu sám, čím to je?
To asi není úplně otázka na mě, možná na nějakého zkušeného trenéra. Myslím, že máme pár kluků, kteří by se mohli časem někam dostat. Napadá mě třeba Zdeněk Kolář, který patří mezi ty mladé talenty a já věřím, že to ještě dokáže.
Obecně se traduje, že u mužů je oproti ženám těžší přechod z juniorského tenisu do toho dospělého, a proto to hodně tenistů nezvládne, může to být tím?
U chlapů je to určitě těžší, protože když jdete z juniorského tenisu do toho dospělého, tak je vám asi 18 let a ti dospělí kluci jsou mnohem zkušenější, fyzicky vyspělejší. U holek ten skok není tak velký.
A jaké jsou vaše nejbližší cíle a plány?
Teď budu mít po turnaji týden na trénink na betonu a pak už odlétám do New Yorku na kvalifikaci US Open. S mým týmem jsme si dali za cíl dojít ještě do konce roku do stovky a věřím, že se nám to podaří.
