Praha - Je vnímán jako fenomenální cyklista, který si mohl po titulech mistra světa vychutnávat mimořádnou přízeň veřejnosti, ale také jako muž, jenž způsobil smrt tří lidí.
Tak se nyní vzpomíná na Radomíra Šimůnka, mistra světa v cyklokrosu z roku 1991, který v úterních ranních hodinách zemřel ve věku osmačtyřiceti let.
Málokdo by nejspíše mohl vyprávět o pádu z vrcholu na dno tak jako on. Nejspíše právě proto nechtěl o svém životě příliš hovořit.
Čtěte také: Radomír Šimůnek (48), cyklokrosový šampion, je mrtev
Na počátku byla tvrdá dřina ve sportu, který v Česku patří mezi cyklistickými disciplínami k nejuznávanějším, i když je trochu zvláštním, zimním odvětvím jízdy na kole. Už v sedmnácti letech se Šimůnek účastnil juniorského mistrovství světa ve Španělsku a skončil na čtvrtém místě, hned v dalším roce už ale celou soutěž ovládl.
"Byl to obrovský talent, talent od přírody, ale stejně tak nesmírně poctivý závodník v tréninku," vzpomíná na něj předseda cyklokrosové komise Čestmír Kalaš.
Strmá dráha připomínala stoupající hvězdu, výčet úspěchů se zastavil v roce 1991. Na samotném vrcholu. V nizozemském Gietlenu vybojoval titul mistra světa i mezi profesionály. Ještě v tomtéž roce převzal prestižní novinářské ocenění Sportovce roku. Od té doby už tuto cenu žádný z cyklistů nedostal.
Prezident mu odpustil, veřejnost příliš ne
Fenomén své doby byl právě na svém vrcholu. Pak už následoval jen tvrdý pád.
V polovině listopadu roku 1992 obletěla republiku zpráva o automobilové nehodě, při níž zemřeli tři lidé. Způsobil ji za volantem robustního BMW sedící Radomír Šimůnek.
Nikdy se neprokázalo, že byl opilý, jak spekulovala média, ale jel příliš rychle.
Následky byly neúprosné. Ze zdemolované Škody 120 se dostal živý jen jedenáctiletý hoch, který si z nehody odnesl popáleniny, zlomenou pánev a otřes mozku. Sportovní ikona tuto kaňku ze svého života už nikdy smazat nedokázala.
"To neštěstí si v sobě pořád ponesu. V životě už asi nemohu zažít horší chvíle. Osudný okamžik ale popsat neumím, nevím, kde byla chyba. Mrzí mě, že mi lidé nevěří," dostával tehdy ze sebe.
Světový šampion musel za mříže, soud mu udělil osmnáctiměsíční nepodmíněný trest. Ten však zkrátil tehdejší prezident Václav Havel, který kdysi obdivovanému cyklistovi udělil milost. Veřejnost mu ale příliš neodpustila.
Další úspěch už nepřišel
Nezdařil se mu ani comeback mezi elitu. Vůbec nejblíže medaili pak byl v roce 1998, kdy v dánském Middelfartu skončil pátý.
"O stříbro ho připravil jen pád. Byl výborný po technické stránce, měl velmi dobrou fyzickou kondici a takticky na něj nikdo neměl," přiblížil i trenér reprezentace Petr Klouček.
O čtyři roky později Šimůnek svou aktivní kariéru ukončil. Ovace ho při odchodu sice nedoprovázely, na cyklokros ale nezanevřel. Rozhodl se trénovat svého syna. Až do srpna roku 2010, kdy v Kamenicích u Prahy umírá, podle prvních zpráv na cirhózu jater.
Pár dní poté, co absolvoval operaci kýly.
Příčinou byla, s největší pravděpodobností, cirhóza, ačkoliv definitivní verdikt přinese až pitva. "Táta už na tom v poslední době nebyl dobře," cituje deník Blesk vyjádření Šimůnkova syna, také výborného cyklokrosaře, Radomíra.
Teď už je jen na něm, jak bude ve sportovní tradici své rodiny pokračovat
