Když uviděl akreditaci z roku 1987, trochu to na něj dolehlo. "Tam jsem vypadal hodně mladě. Uvědomil jsem si, že už jsem trochu zestárnul," usmíval se.
Ráno zašel domů na oběd, vzal po snídani tašku a stejně jako ve svých deseti letech se vydal na stadion. Jen přišel jinou branou, tu tehdejší při rekonstrukci zrušili. "Včera to na mě dopadlo, dneska už to bylo dobré," popsal oštěpař pocity před svým prvním závodem v kariéře na zdejším stadionu.
Čtěte také: Železný stihl při loučení i vyučovat
Aby vůbec mohl Železný v úterý házet, musel požádat o omluvenku ve škole. Absolvuje totiž trenérský kurz na pražské FTVS. "Zítra máme tělocvik," prozradil. Bude vůbec schopen se pohybovat? "To uvidíme, až se probudím," pozastavil se u své tradiční pozávodní bolesti celého těla.
Na oddych, na ten prý nebude moc času. Má v plánu mimosportovní akce na mnoho víkendů dopředu. S atletikou se ale také rozloučí ještě i společensky. "Určitě udělám něco s atletama," slíbil, ale upozornil, že pozvánku dostanou jen vyvolení, kterým věří a s nimiž v kariéře pracoval. Nechtěl by rozhodně zapomenout na zaneprázdněného fyzioterapeuta Pavla Koláře či svého bývalého dlouholetého manažera a kouče Jana Pospíšila, který delší dobu pobývá ve Francii.
Za nejkrásnější moment kariéry považuje narození potomků, nejhorší bezmoc na olympiádě v Aténách, kde i vinou zranění neprošel do finále. A jaké medaile si nejvíc považuje? "Všechny mají své kouzlo, i ta z pionýrského tábora," prohlásil.
A co proletělo Janu Železnému hlavou, když se chystal k poslednímu pokusu? "Abych to nepokazil a hodil dál než v pokusech předtím," pravil. Ani trochu nostalgie necítil? "Ne, ta se dostaví až pak," řekl. Potom ho trochu mrzelo, že si vymyslel jen čtyři pokusy. "Měl jsem na víc," litoval.
Odchází jako spokojený sportovec. Bude trenérem, užije si sport i zábavu. "Když mi někdo zavolá, že jdeme na tenis, půjdu. Budu chodit na ryby a bavit se," plánoval. Trochu lítosti ale cítí, nejradši by prý nekončil. "Protože opouštím něco, co jsem měl moc rád," dodal.
