Trenčín - Od 16. do 18. listopadu se ve sportovní hale v Trenčíně koná 8. mistrovství Evropy v nohejbale mužů.

Tak jako vždycky patří k největším favoritům Češi a Slováci.

Podle vedoucího komise české reprezentace Kamila Kleníka je základním cílem českých nohejbalistů účast ve finále tří disciplín a zisk jedné zlaté medaile.

Na evropském šampionátu probíhá turnaj jednotlivců, dvojic, křížových dvojíc a trojic. Trojice jsou královskou disciplínou.

Loni na mistrovství světa v Rumunsku získali Češi  zlato  v křížových dvojících a stříbro v jednotlivcích, dvojicích a trojicích. V tabulce národů je ovšem předběhli Slováci.

Třímají Slováci žezlo?

Kamil Kleník si nicméně nemyslí, že by tím sousedé převzali nohejbalové žezlo.

Slovenská reprezentace sice v posledních letech získala více medailových úspěchů, namítá však, že  mají  jen velmi úzkou špičku, čítající čtyři pět hráčů. Ti jsou navíc členy jednoho oddílu - DPMK Košice.

"Náš nohejbal disponuje mnohem širší hráčskou základnou s daleko rozvinutějšími ligovými soutěžemi a širším potenciálem při výchově mládeže," vyjmenovává  přednosti českého nohejbalu vedoucí reprezentace. Ty by se měly již brzy projevit na dalším vzestupu členů národního týmu.

"Toto mistrovství to zřejmě asi ještě nepotvrdí, ale není už daleko doba, kdy se tyto naše dlouholeté přednosti objeví i výsledkově na mezinárodním poli," doufá.

Každopádně  Slováci jsou i vzhledem k domácímu prostředí  velkými favority trenčínského šampionátu.

Kleník však jejich výhodu domácího prostředí nepřeceňuje. Slovenská nohejbalová asociace udělala prý chybu, že za dějiště ME zvolila Trenčín, a nikoliv Košice, odkud pochází většina slovenských borců.

"Myslím, že domácí prostředí nebude mít na jejich psychiku zásadnější vliv. Věřím, že přicestuje i velká skupina fanoušků z Čech a Moravy, což může mít pozitivní dopad na naše hráče."

Na MS 2006 získali Češi v Rumunsku tři stříbrné medaile a jedno zlato. Na ME v Trenčíně chtějí tento úspěch alespoň zopakovat. | Foto: Archiv ČNS

Hrajeme si to po svém

Čechy však trápí jeden velký handicap.  Z tradice v lize setrvávají u hry na dva dopady míče, zatímco svět se v roce 2005 vrátil  k rychlejšímu a atraktivnějšímu jednodopadovému nohejbalu. Amatérské soutěže se navíc u nás hrají ještě podle prapůvodních pravidel, které hovoří dokonce o třech dopadech míče.

"Naše reprezentace stále překonává velký handicap oproti ostatním státům, kteří své vrcholné soutěže na jeden dopad hrají," netají se Kleník. 

"Omlazený kolektiv trenéra Jiřího Šmejkala sice vykazuje velmi velkou dávku talentu a citu pro nohejbal s jedním dopadem, ale je velmi málo příležitostí a času pro tréninkové jednotky, které by mohly tuto vlastnost rozvinout na odpovídající úroveň," dodává.

Lze si jen těžko představit, že by se třeba tenisové Czech Open hrálo na dva dopady míčku, zatímco všechny turnaje ve světě by provozovaly "jednodopadový" tenis. Proč podobný rozpor existuje v nohejbalu? 

Odpověď lze částečně nalézt v historii. Český (a slovenský) nohejbal má svou nezaměnitelnou a bohatou historii, což ostatní nohejbalové země nemají. Předchůdce moderního nohejbalu, "fotbal přes provaz", tu vznikl už v roce 1922. Pražští vynálezci ve hře spojili pravidla fotbalu, tenisu a volejbalu.   

"To způsobuje jakýsi pocit vlastnictví určitého patentu na nohejbal," vysvětluje trochu iracionální důvod vedoucí reprezentace.

Proti změně pravidel  by jistě byla i velká část členské základny, zvyklá na "pohodlný" pomalejší  a na techniku a kondičku méně náročný dvoudopadový nohejbal.

Čechoslováci možná nohejbal spoluvynalézali, faktem nicméně je, že  mezinárodní asociace tohoto sportu - IFTA vznikla v roce 1987 bez nich a s trochu jiným pojetím pravidel, způsobem hry i názvem. Ve světě je sport znám jako "footbaltennis", neboli "kopaný tenis".

Toto odcizení od mezinárodního vývoje se alespoň trochu dohnalo tím, že Kamil Kleník byl letos zvolen viceprezidentem FIFTA, pokračovatelem IFTA. Jen těsně mu uniklo křeslo šéfa. I tak by mohli mít Češi  na světové scéně větší vliv.

Není tajemstvím, že nohejbalová asociace se v roce 2005 vrátila k jednodopadovému nohejbalu, praktikovanému do roku 1996, aby Čechům a Slovákům znesnadnila věčné obhajoby světových a evropských titulů.

Český nohejbal by mohl být atraktivnější

Češi svým urputným lpěním na svém tradičním pojetí hry nejen pozvolna přicházejí o pozici neotřesitelné jedničky, ale zároveň drží nohejbal na okraji zájmu sportovních fanoušků, médií i potenciálních hráčů.

Jednodopadový nohejbal je totiž mnohem rychlejší, dynamičtější, a tudíž i atraktivnější pro diváky a tím i média a sponzory, jako i pro mladé zájemce o tento sport.

"To je začátek spirály, která způsobí čím dál menší rozpočet nohejbalového svazu a s tím spojené omezování výdajů na mládež či  propagaci," varuje Kamil Kleník. 

Konkurence se zvětšuje

Pakliže chtějí Češi hrát stále v nohejbalu prim, neměli by zřejmě se změnou ligových pravidel váhat. Světová špička je totiž stále vyrovnanější, konkurence větší.

V posledních letech šli hodně nahoru Rumuni (vlevo). Naopak Češi (uprostřed) začali lehce ztrácet. V lize hrají na dva dopady, jenže mezinárodní turnaje se vrátily k jednodopadovému nohejbalu. Slováci (vpravo) mají výhodu - reprezentanti jsou z jediného košického klubu. | Foto: Archiv ČNS

Čechy a Slováky začali na stupních vítězů pravidelně doplňovat, ba i přeskakovat Rumuni, v turnaji jednotlivců má reálnou šanci získat titul hned šest zemí - ČR, SR, Rumunsko, Švýcarsko, Francie a Maďarsko.

I ve dvojicích a křížových dvojicích je situace rok od roku vyrovnanější a mezi špičku už nepatří jen Česko a Slovensko, ale stejně jako v jednotlivcích i Rumunsko, Maďarsko, Francie a Švýcarsko.

"Vždyť například naše reprezentace v letošním roce prohrála na Světovém poháru ve Švýcarském Bulle dvojici právě s místními Švýcary a současná nejlepší dvojice na světě, slovenští bratři  Perunové, s nimi jako s jedinými dokonce ztratili set," připomíná  vedoucí reprezentace.

Česká dvojice poznala i stoupající sílu Francie, s kterou svedla na posledním světovém šampionátu tuhý boj  a vydřela výhru 2:1 na sety.

Trojice jsou zatím jedinou disciplínou, kde dominují společně se Slováky pouze Češi a občas překvapí Rumuni.

"Pro tuto disciplínu zatím nemají ostatní země vychovány kvalitní smečaře a jejich útoky nejsou tak úspěšné jako ve dvojicích, kde více uplatní svojí kopací techniku a fyzickou kondici," vysvětluje Kleník.

Slováci sice také  stále hrají dvoudopadovou ligu, ale jelikož reprezentanti pocházejí výhradně z košického klubu, mají dost času i příležitost natrénovat hru podle jiných pravidel.

Konkurence v nohejbalu se na světové scéně bude zřejmě stále zvyšovat. Vždyť přidruženými členy IFTA jsou USA,  Kanada, Brazílie, Kongo, Tunis či  Maroko. V těchto zemích je hra zatím na začátku, ale třeba brazilské pláže jsou určitě schopny vydat nejednoho schopného kouzelníka s míčem.

"Česká špička by měla hrát nohejbal s jedním dopadem. Divácký úspěch není v dnešní době možné získat pouze jedním dopadem, ale také výrazným zlepšením ligové úrovně. Liga se většinou hraje na neatraktivních venkovních areálech a je plně v područí počasí," vidí řešení vedoucí reprezentace a viceprezident Mezinárodní nohejbalové asociace.

Současný stav není úplně nejlepší vizitkou pro zemi nohejbalových vynálezců a mnohonásobných světových šampionů.