"Sportovci mají především ten problém, že když skončí s kariérou, chybí jim praxe, je jim více než pětatřicet let a jsou proti svým vrstevníkům znevýhodnění při vstupu do pracovního procesu. Proto se jim snažíme pomoci," řekla novinářům po středečním workshopu sportovců manažerka projektu Kateřina Neumannová, olympijská vítězka z her v roce 2006 v Turíně.

Katko, co si pod programem Duální kariéra všechno představit?
Program je založen na třech pilířích. Vzdělávání, poradenství a umisťování na trhu práce. Člověk by se měl postupně zapojit do všech tří pilířů a to vzdělání by samozřejmě mělo přijít na řadu jako první a až dva tři roky před koncem kariéry by se ten člověk měl zapojit do toho poradenství.

Výsledkem školení by měl být i fakt, že sportovcům sami nabídnete pracovní místo?
Umístění na trhu práce je ten bonbónek výsledku naší práce, který sice nebudeme moci dát všem, ale můžeme se snažit sportovcům nacházet místo u partnerů Českého olympijského výboru.

Dá se říci, že dnešní setkání je takovou přípravou, jak by školení měla příští rok probíhat?
Ten projekt je tady vůbec poprvé. My se ve spolupráci s Českým olympijským výborem a komisí sportovců snažíme vše testovat na jakési pilotní skupině, snažíme se vytvořit takové podmínky výuky, které by vyhovovaly našim sportovcům. Chceme si vzít to nejlepší, co už ve světě dlouho při těchto workshopech funguje.

Jaká je vaše funkce u tohoto projektu. Pomáháte i vy sama se školením?
Dneska jsem nikoho neškolila, byla jsem se jen podívat, jak probíhal workshop pracovní agentury Adecco, zažila jsem ho už jednou ve Švýcarsku a dost jsem si ho tam pochvalovala. Školitel Patrick Lennon se jim snaží vysvětlit, jaké jsou jejich silné stránky a jak využít toho, co se během své sportovní kariéry naučí. Jak pracovat s kontakty, které během své kariéry získají.

Jak jste se vůbec k funkci manažerky programu dostala?
Tento projekt u nás vznikl loni a já jsem si ho po dohodě s panem Kejvalem (Jiří, předseda ČOV) vzala na starost, protože jsem pracovala v evropské komisi sportovců, kde jsem s tímhle projektem už měla zkušenosti. V roce 2015 ho pak chceme naplno spustit.

Jaké největší problémy jste musela dosud řešit?
Nejsložitější je ta oblast vzdělávání, nabízíme sportovcům takové školy a vytváříme jim v nich takové podmínky, aby v nich mohli zkombinovat svůj sport se školou. To není jednoduché a ne každá škola vám to umožňuje. Snažíme se s každou školou domlouvat individuální program, nařizovat nebo něco diktovat jim ale pochopitelně nic nemůžeme.

Co konkrétně se sportovci dnes naučili?
Patrick se jim snaží pomoct, jak tento minus překlopit do plusu. A také to, jak překlopit ty dobré vlastnosti jako cílevědomost a využít je při vstupu do pracovního režimu.

Jak jste na tom byla s hledáním práce během vaší kariéry vy osobně?
Mám co předat, zkušeností jsem měla pozitivních i negativních hodně, když jsem se snažila se po kariéře uchytit. Je škoda, že já jsem takovou možnost podobného školení neměla. Můžu alespoň pomáhat v tom, aby nová generace měla lepší podmínky než ta předchozí.

Pamatujete si, kdy přesně jste ve vaší kariéře začala o zaměstnání přemýšlet?
Já jsem začala o práci po kariéře sportovkyně přemýšlet poslední dva tři roky před jejím koncem. My se ale teď snažíme ostatní přesvědčit, že by měli začít mnohem dřív. Já jsem začala vysokou školu studovat až po konci kariéry, ale myslím si, že i přes to velké vytížení během závodů a cestování by si sportovec měl najít čas na nějaké dálkové studium. 

Kdo všechno patří ke zkušební skupině sportovců a proč jste si je vybrala?
Je tady Martin Koukal, Tomáš Kraus, Štěpánka Hilgertová, Vávra Hradilek, celá řada sportovců, kteří už se dívají, co budou dělat, až skončí nebo v případě Martina co budou dělat teď. Všichni si to pochvalují, navíc i my zachycujeme informace od nich pro to, jak nastavit ty programy časově, abychom se mohli pravidelně scházet.

V čem přesně by jim profesionálové na hledání práce měli konkrétně pomoci?
Ti sportovci sami někdy úplně nevědí, kde jsou jejich dobré a slabé stránky, proto pracujeme s Adeccem, aby nám je pomohli najít. Ti profesionálové jsou schopní je nasměrovat a říct jim, čemu se mají věnovat.

Jak velká část sportovců by podle vás měla potřebovat po konci kariéry vaši pomoc?
Je malá část sportovců, kteří tento projekt nepotřebují, protože se během své kariéry zajistí na celý zbytek života. Další sportovci už vědí dlouho, co budou dělat, naskočí buď do své firmy, anebo firmy někoho známého. Pak je tady ale zbylých devadesát pět procent sportovců, kteří práci po konci kariéry nemají. A to ať skončí dobrovolně, nebo jim kariéru ukončí zranění. My děláme to nejmenší, čím jim můžeme vrátit, že dlouhá léta reprezentovali naši zem.