Na závod se podařilo lékařům dát Neumannovou dohromady, ale den po triumfu ji přeci jen choroba přemohla. "Ráno mi bylo
špatně. Kdyby to bylo v pátek, nezávodila bych," řekla Neumannová novinářům. "Chci ještě závodit, už mám s nemocemi zkušenosti, takže jsem dostala na tři dny antibiotika," doplnila česká běžkyně. 

Kvůli zdravotnímu handicapu se zdržela jen krátce na večírku, který uspořádala v pizzerii u tratí na výraz díků svému týmu.
"Bez vás bych to nedokázala, děkuji," řekla Neumannová po přípitku šampaňským v místnosti vyzdobené českou vlajkou a se
stoly obloženými medailemi z marcipánu. Sama jinak slavila bez alkoholu. "Ani se na to necítím. Když mi není dobře, nemám na to
chuť," řekla. 

Servismani v čele s Janem Baranykem, po jehož boku nechyběli ani Švéd Ulf Olsson či Jan Pešina, pak Neumannové zopakovali
vítězný pokřik. "Jedna, dva, tři, čtyři, pět, porazíme celý svět. Olé, olé, olé, vyhráli jsme, vyhráli jsme," znělo pizzerií. 

První den coby olympijská vítězka si Neumannová zatím moc neužila. Musela znovu na doping, balila a pak oslabená nemocí
usnula u televize. "Sama v sobě si to budu vychutnávat až na Šumavě. Teď si vychutnávám to, jak se ke mně dostávají z domova
ohlasy na závod. To je hrozně milé," řekla Neumannová. 

Stihla se už také podívat ze záznamu na vítězný závod a stále jí prý nejde na rozum, kde vzala sílu na rozhodující finiš. Měla
dojem, že do strany, kde pak soupeřky předjela, spíš vypadla, než vyjela. "Fakt jsem dojela rychle, což jsem do dneška nepochopila. Spíš to byly síly morální," řekla Neumannová.

Všimla si, že poslední metry závodu se objevují na obrazovkách velmi často. "Takže mám pocit, že je zbytečně přeneumannováno," dodala. 

Nejlepší česká běžkyně je naprosto smířena s tím, že už na olympijských hrách závodit nebude. Po nostalgii v jejích názorech
není ani stopy. "Líto mi to není. Jsem strašně ráda, že to takhle dopadlo, zaplaťpánbůh. A bylo to naposledy. Už si ráda užiju
olympiády jinak," řekla účastnice šesti her pod pěti kruhy. 

V Turíně si prý postupně připouštěla, že olympijské zlato nikdy nezíská. Snažila se neupínat svoji pozornost na to, že už
má jenom tři, dvě a poslední šanci. "Já to brala jako olympijský závod, v němž chci být co nejlepší, a určitě jsem se nenervovala
tím, že je to poslední šance. To okolí to možná prožívalo víc než já," řekla. 

Neumannová za mnoho vděčí především trenérovi Stanislavu Frühaufovi, navíc má kolem sebe realizační tým, který nemá v
republice v jejím sportu obdoby.

"Je to tým lidí, kteří jsou ve svých oborech na špičkové úrovni. Snaží se mi vytvořit maximální zázemí a to mi strašně pomohlo," uvedla. Hned jak to dořekla, políbila svoji dvouletou dceru Lucii. "A díky ní nejsem už jen sportovec, život má jiný rozměr," řekla. 

Právě Lucie byla v cíli první gratulantkou, která přiběhla k běžkyni ležící v cílovém prostoru. "Když jsem viděla toho bílého
panďuláka, jak tam poskakuje v cíli, divila jsem se, že ji tam vůbec pustili. Dokonce mi blesklo hlavou, aby z toho nebyl
problém," řekla. 

Obrovská radost ale obavy přehlušila, vzala Lucii do náručí a jejich snímky obletěly celý svět. "Obejmout toho svého
nejbližšího človíčka zrovna v takovou chvíli, to se skloubilo to nejhezčí, co mohlo. Moje dcera je to nejhezčí, co se mi v životě
povedlo a zlatá olympijská medaile to nejhezčí ve sportovním životě. Pro takové krátké chvíle v cíli člověk ten sport dělá,"
řekla. 

Až po sezoně se Neumannová rozhodne, co bude dál. Hovoří se o možném konci kariéry, ale možná bude i pokračovat. Žádné divadlo kvůli tomu dělat nechce. "Jeden závod bude prostě poslední a hotovo. Pak možná udělám rozlučku," řekla Neumannová. 

Zato s olympiádou se definitivně rozloučí na dnešním slavnostním zakončení turínské olympiády. Na stadion přivede s vlajkou v ruce českou výpravu. "Beru to jako poctu. Vždycky jsem si přála nést vlajku na zahájení, ale to nikdy nevyšlo. Ne, že by
mi nebylo nabízeno, ale protože jsem měla těsně před závody. Tak aspoň zakončení. Budu si toho vážit a budu hrdá," řekla běžkyně.