reklama
Horu K2 (8611 metrů), která mi nakonec chyběla do Koruny Himálaje jako poslední, jsem poprvé spatřil na vlastní oči už v roce 1989, kdy jsme lezli v jihozápadním Pamíru (tehdy ještě v SSSR). Ani jsme netušili, že se jedná o K2. Prostě v dáli na obzoru byla obrovská hora, a až doma jsme zjistili jaká. Ani ve snu mě nenapadlo, že na ni někdy polezu, nebo to, že v jejích stěnách a táboře pod ní strávím téměř sedm měsíců svého života. | Foto: Archiv Radka Jaroše