Praha - České softballistky zatím na domácím mistrovství Evropy naplňují své ambice.

Do čtvrtfinálové skupiny postoupily bez jediné porážky a navíc většinu týmů přehrály rozdílem několika tříd. Rozjezd k cíli, jímž jsou medaile a postup na světový šampionát, se tak povedl.

"Zatím jsme stoprocentně spokojené. Byli to zatím slabí soupeři, takže se předpokládalo, že budeme vyhrávat. Turnaj pro nás začne teprve teď," říká nadhazovačka Lucie Maršíková.

Většinou šlo o jasné záležitosti, ale s Rakouskem (3:0) to bylo dlouho vyrovnané a rozhodly jste až v závěru...
"Čekaly jsme, že budeme silnější v útoku. Ale náladu nám to nijak nezkazilo."

Je dobře, že takový těsný zápas přišel už v základní skupině?
"Pro další utkání nám takovýto vypjatý zápas může pomoct. Ty následující budou totiž vypadat podobně. Je to v pořádku. A kdyby jich bylo víc, nebylo by to na škodu."

Šampionát se hraje v Praze, máte tedy výhodu domácího prostředí. Je to pro vás příjemné, nebo naopak svazující?
"Povzbuzuje nás to, ale s těžšími soupeři přichází i stres. Ale to je jedno, na jakém to je hřišti, jde o tu důležitost. Fanoušci nás tu ženou kupředu a to je pro nás velká výhoda."

Věříte, že někteří z nich se právě díky návštěvě mistrovství k tomuto sportu dostanou a že tak získáte své nástupkyně?
"Určitě. Je to pro český softball jen plus, že se tady takové turnaje konají."

V kolika letech vůbec bývá obvyklé, že kluci či holky se softballem začínají?
"Je to různé, jak kdo a jak kde. Já jsem začínala zhruba ve čtrnácti, ale někdo hraje už odmalička. Záleží na tom, jestli jej hrají rodiče nebo kdy na něj narazí třeba ve škole. Teď je trend takových mikrotýmů, což rozvoji softballu a jeho hráčů jen prospěje."

Co je k tomu, aby člověk hrál softball, nejvíc zapotřebí? Rychlé nohy, postřeh, nebo spíš síla?
"Právě, že k němu nejsou potřeba žádné předpoklady. Může jej tak hrát téměř každý, což je na něm to nejlepší. Taky nejsem úplně nejrychlejší nebo nejsilnější. Každý si na softballu najde to svoje."

Lidé obvykle mají softball zafixovaný jako "trochu jiný baseball". Co na to říkáte? Snažíte se jim hned vysvětlit rozdíly?
"To ne. Když chci někomu povídat o softballu, tak mu řeknu, že je to obdoba baseballu, ale pro holky. Kdo se zajímá dál, tomu to samozřejmě vysvětlím."

Nedívají se baseballisté na softballisty trochu skrz prsty? Přece jen: míček je větší, není tak těžké jej trefit, neletí tak rychle, hřiště je menší...
"Já si tedy naopak myslím, že softball je těžší. Právě proto, že na hřišti není takový prostor, tak ta hra je mnohem nátlakovější."

Softball u nás nepatří k příliš masovým sportům. Je těžké shánět kvalitní vybavení?
"Já si jej nechávám posílat z Ameriky. Tady je to docela předražené."

Jaké si čeští softballisté a softballistky mohou dávat cíle a sny? Je vrcholem reprezentace, nebo se dá prosadit i do profesionálního týmu v zahraničí?
"Obecně prvním cílem je dostat se do reprezentace. Samozřejmě může přijít nabídka ze zahraničí a já doufám, že ji každá hráčka využije, protože naše liga oproti těm v cizině zaostává. No a když je někdo v reprezentaci, tak si dává za cíl medaile. Tak jako my."