Praha - Adam Ondra letos posunul hranici obtížnosti sportovního lezení na stupeň 9c. Po úspěchu v norském Flatangeru, kde zúročil dvacet let zkušeností, chce v nadcházející roce najít další stejnou těžkou skálu.
"Na lezení je krásné, že skal a cest, které na světě jsou, je tolik, že motivaci nikdy neztratím. Už teď mám v hlavě další projekty, které možná nebudou těžší, možná budou stejně těžké jako cesta v Norsku, které mě motivují. Abych je prvně vyřešil, jak je vůbec lézt, a pak ten samotný fyzický výkon při vlastním přelezu," řekl.
Už vytipoval několik kandidátů na nové cesty obtížnosti 9c. "Buď v Itálii v Arcu u Lago di Garda nebo v jižní Francii v oblasti Saint Léger," prozradil Ondra.
Letos se podruhé za sebou dostal mezi desítku nejlepších českých sportovců roku. V konkurenci sedmi mistrů světa či tenisové jedničky skončil sedmý. "Je to možná ještě větší překvapení než loni. Vylezl jsem v uvozovkách na nějakou těžkou cestu na skalách. Jinak jsem vybojoval 'jen' stříbro na ME," pronesl Ondra.
Uvažoval, že mu pomohl loňský výkon. Do povědomí lidí se zapsal přelezem nejtěžší vícedélkové cesty na světě Dawn Wall ve slavném yosemitském masivu El Capitan v rekordním čase osmi dní. "Bez toho by letošní výkon asi takový ohlas neměl. Přitom 9c považuji za největší milník své dosavadní kariéry," řekl.
Skála obtížnosti 9c a El Capitan jsou něco jako sprinterská stovka a patnáctistovka. "Hodně těžko se porovnává, co je obtížnější," uvedl. "Lezení sportovních cest se ale věnuju od dětství a troufám si říct, že v tom jsem nejlepší. V cestě 9c jsem uplatnil všechno, co jsem se v průběhu posledních dvaceti let naučil."
Zajímavé je, že obtížnost cesty ve skále určuje samotný lezec. Není komise rozhodčích, kteří by ho kontrolovali. "Obtížnost navrhuju já a všichni mi věří. Může se to zdát divné, ale opravdu mi to věří. Stanovení obtížnosti se nedá vyjádřit rovnicí, která by brala v úvahu parametry jako třeba velikost chytů, vzdálenost mezi nimi. Takhle to nefunguje. Je to na principu srovnávání již vylezených cest," vysvětlil.
Norskou 9c stanovil na základě toho, že všechny "snazší" cesty 9b+ nacvičoval poloviční dobu. "Plus si myslím, že jsem byl v nejlepší formě, co jsem kdy byl, a stejně mi to trvalo mnohem déle, než jsem čekal," konstatoval brněnský lezec.
I v Česku existují náročné skalní cesty a zajímavé terény. V Moravském krasu ve Sloupu je cesta v obtížnosti 9b+. "Což je v klasifikaci hned po 9c. A mám tam jeden další projekt, který by mohl být opět 9b+, a možná i těžší," uvedl.
Nyní má Ondra za sebou období odpočinku. Měl dvoutýdenní pauzu, kterou strávil v Itálii. "Na lezení jsem úplně zapomněl. Teď se budu měsíc věnovat tréninku, to znamená trénovat šestkrát v týdnu dvakrát denně. Celkem pět hodin denně."
Z šedesáti až sedmdesáti procent trénuje na stěně. Zastává názor, že nejdůležitější je lézt. "Lezeckých pohybů je nekonečná škála a jen lezením se vytříbí lezecká intuice," uvedl.
Vánoce prožívá v klasickém stylu doma s rodinou a za měsíc vyrazí do Francie. "Protože v zimě jsou ideální podmínky v jižní Evropě," řekl.
